Kapitola předmětu Politologie
Obsah: demokracie a legitimita, liberální a neliberální demokracie, Lijphartovy modely demokracie, nedemokratické režimy, měření demokracie, demokratický backsliding na příkladu Slovenska, efektivita českého politického systému.
Demokracie
„Nejhorší forma vlády s výjimkou všech ostatních“ (Churchill), zároveň „možná nejvíce zprofanované slovo“ (Crick). Moderní politická demokracie je systém vládnutí, v němž jsou vládci odpovědni občanům, kteří jednají prostřednictvím volených zástupců (Schmitter a Karl). Lincoln: „vláda lidu, lidem, pro lid“. Otevřené otázky: kdo je lid, zda je většina lid, co je kolektivní vůle. Základem stabilní vlády je Legitimita (demokratická × tradiční či charismatická).
Tyranie většiny: Listy federalistů upozorňují na hrozbu, že většina omezí menšinu. Odpovědí je Konstitucionalismus: dělba moci, dvoukomorový parlament, soudní přezkum a ochrana individuálních práv. Demokracie není jen procedura tvorby práva, ale i jeho obsah.
Mechanismy odpovědnosti: horizontální (soudy, státní zastupitelství), vertikální (občané ve volbách, politické strany), diagonální (média, občanská společnost).
Viz Liberální demokracie, Modely demokracie podle Lijpharta a Totalitní a autoritativní režim.
Liberální demokracie
Demokracie spojující lidovou suverenitu (vláda většiny ve svobodných volbách) s liberálními prvky (ochrana práv menšin a jednotlivce, právní stát, dělba moci). Mezi demokracií a liberalismem je vnitřní napětí (vůle většiny × práva jednotlivce). Ideologická kritika: fašismus (odmítnutí individuálních práv), komunismus (skrytý nátlak trhu), politický islamismus (odvádí od Boha).
Srovnání režimů:
- liberální demokracie: svobodná média, více stran, soutěživé volby, ústava omezuje vládu, chráněná práva, autonomní zájmové skupiny, tržní hospodářství, armáda podléhá voleným politikům,
- neliberální demokracie: omezená média, dominance jedné strany, volby s vadami, účelový výklad ústavy, ohrožená práva,
- autoritářství: poslušná média, jedna nebo žádná strana, ovlivněné volby, ideologie žádná či předstíraná, práva jen vybraná,
- totalita: státní média, jedna strana, žádné či zfalšované volby, jedna povinná ideologie, žádná práva, státní hospodářství.
Kvalitu demokracie měří indexy (Freedom House, V-Dem, EIU Democracy Index).
Modely demokracie podle Lijpharta
Arend Lijphart (1968) rozlišil demokracie podle dvou kritérií: zda je společnost kulturně soudržná, nebo různorodá, a zda elity spolupracují, nebo soupeří:
- dostředivá (homogenní společnost, soupeřící elity): Velká Británie,
- odstředivá (heterogenní, soupeřící elity, nestabilní): Itálie, výmarské Německo,
- konsociační (heterogenní, spolupracující elity): Nizozemsko,
- depolitizovaná (kartelová) (homogenní, spolupracující elity): snad Rakousko.
Později rozlišil většinovou a konsenzuální demokracii (Lijphart považuje konsenzuální za efektivnější, což je sporné). Česká debata („Kam kráčí ČR“) zvažuje posílení většinových prvků (volebního systému) pro efektivnější vládnutí.
Demokratický backsliding
Postupný úpadek demokracie a právního státu zevnitř, bez zrušení voleb, prováděný zvolenou vládou. Případ Slovenska (2018–2025): po vraždě Jána Kuciaka (2018) odhalení propojení oligarchů, politiků, policie a soudů, od roku 2023 rychlý („fast-track“) backsliding čtvrté Ficovy vlády. Křehkost slovenských institucí plynula z toho, že převzaly evropskou architekturu jako formu bez obsahu (formální nezávislost bez vnitřní integrity).
Pět typů útoků na demokratické instituce:
- útok na ústavu a zneužití práva (abusive constitutionalism): změny ústavy, hromadné změny zákonů, zrychlené legislativní procesy, rušení institucí (např. speciální prokuratury), dekriminalizace korupce,
- personalizovaný útok: odvolávání, kárné a trestní stíhání, zastrašování soudců (chilling effect), court-packing, dosazování loajálních,
- epistemický útok: dezinformace a konspirační teorie, delegitimizace médií a expertů, polarizace,
- kulturní útok: omezení kultury, umění a kritického veřejného prostoru,
- útok na občanskou společnost a média (omezení NGO a veřejnoprávních médií).
Odpovědí jsou nástroje EU (mechanismus právního státu, podmíněnost rozpočtu). Srov. Bránící se demokracie.