Kapitola předmětu Teorie práva I
Obsah: pojem pramene práva a jeho významy, materiální a formální prameny, závaznost, autonomní a neautonomní prameny. Jednotlivé prameny viz Teorie práva I – Právní předpisy a normativní smlouvy a Teorie práva I – Neautonomní prameny práva.
Pramen práva
„Pramen práva“ je metafora zdroje (legitimity) práva, kterou zavedla německá právní věda 19. století. Odpovídá na otázku „odkud se bere právo?“, která má více významů:
- co vede k jeho vzniku → Materiální prameny práva,
- od koho pochází → orgány a osoby s pravomocí právo vydávat (Legislativní pravomoc),
- odkud se o právu dozvídáme → Gnozeologické prameny práva,
- odkud odvozuje platnost → Prameny platnosti práva,
- v jakých formách se nacházejí normy → Formální prameny práva.
„Teorie pramenů práva se mění podle toho, co považujeme za právo“ (Škop, Guastini). Je-li právo systém pravidel, zajímají nás formy pravidel a důvody jejich vzniku. Je-li právo tím, z čeho soudce dovozuje pravidla, zajímá nás, které zdroje musí, a které může použít (Peczenikova klasifikace pramenů práva). Literatura navíc užívá mnoho dalších protikladů: formální × faktické, závazné × přesvědčovací, psané × nepsané (Vogenauer).
Materiální prameny práva
Vše, co ovlivňuje, že právo je v daném čase a místě takové, jaké je: společenská, ekonomická, historická a politická situace, hodnoty, kultura, přírodní skutečnosti a události. Ovlivňují obsah i podobu práva.
Uplatní se při tvorbě práva, při jeho interpretaci a aplikaci (pomohou odhalit, jaký problém měla úprava řešit) i při analýze.
Příklady: covid → zákon č. 188/2020 Sb. o zvláštních pravidlech pro vysoké školy. Invaze Ruska na Ukrajinu → zákony č. 65/2022 Sb. a 67/2022 Sb. (Lex Ukrajina). ÚS (Pl. ÚS 106/20) požaduje, aby krizová opatření vlády vycházela z odborných podkladů a byla racionálně odůvodněna.
Gnozeologické prameny práva
Zdroje poznání práva: veškeré materiály, ze kterých získáváme informace o právu (texty zákonů, Sbírka zákonů, média, internet). Historické prameny pro právní vědu. Jeden pramen může být zároveň gnozeologický i formální (Savigny).
Prameny platnosti práva
Zdroje, ze kterých právo získává svou platnost a které určují jeho (správný) obsah, např. lid, dodržení formální procedury nebo soulad s morálkou. Jde o souhrn jevů včetně interpretací (Raz).
Formální prameny práva
Autoritativní a institucionalizované zdroje, které nesou právní normy: platformy, jejichž prostřednictvím se pravidla chování stávají právními, tj. určitými, jednotnými a všeobecně závaznými (Shiner). Formálně je to jakákoli skutečnost, která obsahuje normativní tvrzení a zároveň určuje jejich závaznost (Sartor).
- Bez formálního pramene nemůže existovat právní norma. Právní normou je jen pravidlo, které má vnější podobu pramene stanoveného či uznaného státem.
- Pramen ≠ norma: pramen není právním pravidlem, jen jeho nosičem (textem schváleným normotvůrcem, Shecaira). Normy se stávají právními, protože jsou obsaženy ve formálním prameni.
- Funkce: identifikační (autoritativně určují objektivní právo), informační (jediný oficiální zdroj platného práva), stabilizující (ukazují platné právo k určitému okamžiku a snižují nejasnost).
Výčet (neexistuje jediný definitivní):
- psané: Právní předpis, Normativní smlouva, soudcovské právo (Soudní precedent, Judikatura), doktrína, Právní apendixy neprávních publikací,
- nepsané: Právní obyčej, právní principy, případně rozum či principy spravedlnosti (Aequitas).
Který pramen v systému skutečně nese normy, určuje stát (Absolutní závaznost, Autonomní a neautonomní prameny práva).
Absolutní závaznost
Povinnost pramen znát a respektovat a chovat se podle něj. V ČR jsou absolutně závazné jen:
Ostatní prameny ovlivňují interpretaci absolutně závazných pramenů. Odlišuj od relativní závaznosti. Příklad: co je „veřejný pořádek“ podle § 588 OZ? Odpověď hledáme v předpisu, ale také v literatuře a judikatuře.
Relativní závaznost
Závaznost práv a povinností, které na sebe bereme v určitém vztahu, typicky povinností ze smlouvy. Zavazuje jen strany. S prameny práva nemá nic společného.
Autonomní a neautonomní prameny práva
- Autonomní pramen: pramen, na jehož základě může soud samostatně rozhodnout, protože nezávisle na jiných pramenech stanoví práva a povinnosti. V ČR jen právní předpisy a normativní smlouvy.
- Neautonomní pramen: nějak se podílí na tom, jak právu rozumíme, ale sám o sobě neobstojí jako podklad rozhodnutí. Má určitou normativní hodnotu (očekávanou argumentační hodnotu), ne však absolutní závaznost. V ČR Judikatura, Právní literatura, Právní obyčej a Právní apendixy neprávních publikací → v ČR neobsahují právní normy. Jejich smyslem je předvídatelnost soudního rozhodování a právní jistota.
Podrobně viz Neautonomní prameny práva.
Peczenikova klasifikace pramenů práva
Klasifikace pramenů podle jejich použití soudem (Aleksander Peczenik):
- pramen, který se musí použít (např. právní předpisy) → formální, absolutní závaznost,
- pramen, který by se měl použít (např. soudcovské právo) → určitá normativní hodnota, očekávaná argumentační hodnota a tlak se jej držet,
- pramen, který se může použít (např. doktrína) → jen příkladná hodnota.
Je to škála normativních hodnot. Skupina 1 odpovídá autonomním pramenům, skupiny 2–3 neautonomním. Hranice mezi 2 a 3 je sporná.