Definice
Autonomní a neautonomní prameny práva – Autonomní pramen může být samostatným podkladem soudního rozhodnutí (v ČR právní předpis a normativní smlouva); neautonomní pramen jen ovlivňuje výklad a sám rozhodnutí neunese.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Autonomní a neautonomní prameny práva
- Autonomní pramen: pramen, na jehož základě může soud samostatně rozhodnout, protože nezávisle na jiných pramenech stanoví práva a povinnosti. V ČR jen právní předpisy a normativní smlouvy.
- Neautonomní pramen: nějak se podílí na tom, jak právu rozumíme, ale sám o sobě neobstojí jako podklad rozhodnutí. Má určitou normativní hodnotu (očekávanou argumentační hodnotu), ne však absolutní závaznost. V ČR Judikatura, Právní literatura, Právní obyčej a Právní apendixy neprávních publikací → v ČR neobsahují právní normy. Jejich smyslem je předvídatelnost soudního rozhodování a právní jistota.
Podrobně viz Neautonomní prameny práva.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Neautonomní prameny práva
- Související: Peczenikova klasifikace pramenů práva, Absolutní závaznost