Definice
Neautonomní prameny práva – Prameny bez absolutní závaznosti a bez právních norem, které mají jen určitou normativní (argumentační) hodnotu; v ČR judikatura, literatura, obyčej a právní apendixy neprávních publikací.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Neautonomní prameny práva
Prameny, které nejsou absolutně závazné, ale mají určitou normativní hodnotu: soud by je měl nebo může použít při argumentaci. Podílejí se na tom, jak právu rozumíme, ale samy neobstojí jako podklad rozhodnutí. Z toho plyne, že v ČR neobsahují právní normy. V ČR sem patří Judikatura, Právní literatura, Právní obyčej a Právní apendixy neprávních publikací. Obsahují relevantní informace o právu a do určité míry ho „dotvářejí“. Srov. Autonomní a neautonomní prameny práva.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Judikatura, Právní literatura, Právní obyčej, Právní apendixy neprávních publikací
- Související: Soudní precedent