Definice
Zápůrčí žaloba – Žaloba držícího vlastníka proti rušení (typicky osobování si služebnosti) na zákaz rušení, obnovu stavu a náhradu škody.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Zápůrčí žaloba
Zápůrčí žaloba: ochrana držícího vlastníka proti rušení, nejčastěji proti tomu, kdo si osobuje služebnost. Žalobce prokazuje vlastnictví a rušení. Žalovaný by musel prokázat oprávněnost rušení (existenci služebnosti). Rozsudek zní na zákaz rušení, navrácení v předešlý stav, náhradu škody a cautio de amplius non turbando (záruku, že rušení nebude pokračovat).
Klasické právo mělo kazuistické formuláře in rem, většinou negativně formulované (popírající právo žalovaného užívat věc, chodit po pozemku, brát vodu: negativa actio de usufructu), někdy pozitivně (právo stavět do libovolné výše). Justinián je sjednotil v obecnou actio negatoria. Vlastník nemusí prokazovat neoprávněnost rušení: z elasticity (svobody) vlastnictví plyne, že každé omezení musí mít právní důvod.
Odkaz na původní dokument
Absolutní majetková práva
Zápůrčí žaloba
Negatorní (zápůrčí) žaloba: vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než zadržováním věci (§ 1042 OZ). Obsahuje nárok na zdržení se zásahu (např. průjezd přes pozemek) a na odstranění následků (konkurence s náhradou škody a otázka promlčení). Zvláštním případem jsou imisní žaloby (Imise).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Rei vindicatio, Služebnosti