Definice
Právní dějiny – Obor zkoumající vývoj státu a práva v jeho společenských souvislostech; slouží jako propedeutika a zdroj právní argumentace.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Právní dějiny
Obor, který ukazuje, že právo není jen to, co dnes platí: odhaluje širší společenské pozadí práva (vazby na ekonomiku, politiku, společenské nálady, přírodní podmínky). Plní funkci propedeutiky (lepší porozumění podstatě institutů) a je zdrojem právní argumentace. Obecné právní dějiny jsou propedeutikou pro české a československé právní dějiny. Ukazují provázanost vývoje, ale i ošidnost mechanického přenášení institutů.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Periodizace, Typy státu a práva, Předmoderní právo, Zrod moderního práva, Revoluce 1848–1849, Poválečná Itálie, Stát a církev, Francie v 19. a 20. století, Sjednocení Německa, Sjednocení Itálie, Předrevoluční Rusko, Versailleský systém, Výmarská republika, Poválečné Německo, Evropská integrace, Angloamerický právní systém, Předmoderní stát v českých zemích, Odvětvový vývoj práva v první republice, Soudnictví 1848–1918, Vývoj práva 1848–1918, Státní aparát a správa 1848–1918, Vznik Československa, Druhá republika, Protektorát Čechy a Morava, Slovenský štát, Teorie kontinuity, Obnovení Československa 1945, Lidově demokratický stát, Sametová revoluce a ústavní změny 1989–1992, Vznik České republiky, Zmocňovací zákonodárství, Zásahy státu do ekonomiky 1918–1938, Srovnání ústav 1920, 1948 a 1960
- Související: Římské právo