Definice
Stát a církev – Vývoj vztahu státu a církve od středověkého prolnutí a sporu o investituru přes reformaci a absolutismus po sekularizaci a rozluku.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Stát a církev
Odkaz na původní dokument
- raný a vrcholný středověk: církev uchovává vzdělanost a právní tradici (Ecclesia vivit lege Romana). Kanonické právo ovlivňuje světské, zejména manželské a rodinné právo (manželství jako svátost, monopol církve). Spor o nadřazenost vyústil v Boj o investituru, vyřešený wormským konkordátem (1122). Na Východě vládl caesaropapismus (císař hlavou církve),
- duchovenstvo jako stav s výsadami: privilegium fori (jen církevní soudy), privilegium immunitatis (osvobození od dávek a vojenské služby), účast na volbě krále a vysoké úřady (kancléř),
- raný novověk: reformace, augsburský mír (1555): cuius regio, eius religio. Absolutismus omezoval moc církve (galikanismus, josefinismus: toleranční patent 1781, rušení klášterů, státní dozor),
- moderní doba: sekularizace, obligatorní civilní sňatek (Francie 1792, Německo 1875 v době Kulturkampfu), rozluka církve a státu (Francie 1905), konkordáty (Lateránské smlouvy 1929).
Souvislosti
- Související: Kanonické právo, Boj o investituru