Definice
Nabytí vlastnictví – Vlastnictví se nabývá iure civili (mancipatio, in iure cessio, usucapio) či iure gentium (occupatio, traditio…), originárně nebo derivativně.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Nabytí vlastnictví
Způsoby se dělí:
- iure civili (Mancipatio, In iure cessio, usucapio) × iure gentium (Okupace, Traditio aj.),
- originární × derivativní (Nabývání práv).
K převodu je třeba titul (právní důvod, titulus) a způsob (modus adquirendi, např. tradice), viz Titulus a modus adquirendi.
Originární způsoby: Okupace, Nález pokladu, Přírůstek, Confusio a commixtio, Specifikace, Vydržení, Nabytí plodů, dále ze zákona (např. bona vacantia, odúmrť podle Lex Iulia et Papia Poppaea), Litis aestimatio, Adiudicatio (konstitutivní rozsudek v dělicím řízení) a assignatio (přidělení státní či koloniální půdy).
Odkaz na původní dokument
Absolutní majetková práva
Nabytí vlastnictví
Způsoby:
- derivativní: vlastnické právo se odvozuje od předchůdce, buď převodem (vůlí vlastníka, smlouva), nebo přechodem (bez jeho vůle, dědění). Platí Nemo plus iuris (nikdo nemůže převést víc práv, než sám má),
- originární: nabyvatel neodvozuje své právo od předchůdce: okupace, vydržení, nabytí od neoprávněného, přírůstek a vznik věci (zpracování, oddělení plodů),
- rozhodnutím orgánu veřejné moci (§ 1114 OZ), např. přikázání věci při zrušení spoluvlastnictví.
Kdo nabude vlastnické právo, nabude i práva a povinnosti s věcí spojené (§ 1106 OZ). Právní vady (závady) přecházejí, jsou-li zjevné z veřejného seznamu, měl-li je nabyvatel zjistit, bylo-li to ujednáno nebo stanoví-li to zákon (§ 1107 OZ), zásadně i při originárním nabytí (§ 1108 OZ). Srov. Titulus a modus adquirendi.
Odkaz na původní dokument