Definice
Okupace – Originární nabytí vlastnictví k věci ničí (divoká zvířata, věci opuštěné) jejím uchopením.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Okupace
Occupatio: přivlastnění věci ničí (res nullius) uchopením (Apprehenze) s úmyslem mít ji pro sebe. Týká se zejména divokých zvířat, věcí na moři a pobřeží a věcí opuštěných (res derelictae, Derelikce). Podle Římanů nejpřirozenější a nejstarší způsob nabytí (ius gentium). Věcmi ničími jsou i nové ostrovy v moři a ostrovy či opuštěná řečiště u pozemků přesně vyměřených úředně (ager limitatus). Lov nebyl vázán na honitbu, bylo možné lovit i na cizím pozemku; vlastník pozemku mohl vstup zakázat, ale ulovené zvíře nevindikoval. Uprchlé ochočené zvíře se stávalo ničím, domácí nikdy. Věci nepřátel nabýval ve válce stát, jinak i jednotlivci; věci Římanů ukořistěné nepřítelem se po osvobození mohly vrátit (postliminium).
Odkaz na původní dokument
Absolutní majetková práva
Okupace
Přivlastnění věci opuštěné (res derelicta) nebo nikomu nepatřící. Platí zásada okupační volnosti (§ 1045 odst. 1 OZ). Opuštění předpokládá projev vůle vlastníka (Derelikce, § 1050 OZ). Nemovitá věc opuštěná připadá státu (§ 1045 OZ odst. 2), okupace nemovitostí je vyloučena. Zvláštní úprava zvířat (divoké, zkrocené, domácí, v zájmovém chovu, § 1046–1049 OZ).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Apprehenze, Derelikce