Definice
Legislativní proces – Postup přijetí zákona v šesti fázích: věcný záměr, návrh, projednávání (tři čtení), schvalování (Sněmovna a Senát), podepisování (promulgace) a publikace ve Sbírce zákonů.
Výklad v předmětech
Státověda
Legislativní proces
Ve státovědném pohledu: zákonodárná iniciativa → projednání ve třech čteních a schválení dolní komorou (princip většiny) → schválení horní komorou (v ČR může Sněmovna Senát přehlasovat) → podpis hlavy státu (suspenzivní veto lze přehlasovat). V prezidentské formě nemá exekutiva zákonodárnou iniciativu.
Odkaz na původní dokument
Teorie práva I
Legislativní proces
Proces tvorby zákona (nejdelší podoba, když navrhuje vláda) má obvykle šest fází:
- věcný záměr (ministerstvo: proč a jak změnit úpravu, analýza dopadů) a připomínkové řízení,
- návrh (paragrafové znění), opět připomínkový,
- projednávání: tři čtení v Poslanecké sněmovně, ve druhém čtení pozměňovací návrhy,
- schvalování: hlasování Sněmovny a Senátu. Senát může schválit, nevyjádřit se do 30 dnů (nevyvratitelná domněnka souhlasu), usnést se návrhem nezabývat, zamítnout nebo vrátit s pozměňovacími návrhy. Sněmovna pak hlasuje nadpoloviční většinou všech poslanců,
- podepisování (Promulgace), případně Suspenzivní veto prezidenta,
- publikace ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (Publikace právního předpisu).
Fáze 5–6 jsou administrativní (nemají kreační povahu). Pravidla obsahují Ústava (hlava druhá), jednací řády komor a Legislativní pravidla vlády. Proces začíná legislativní iniciativou. Předkládací zprávy a vypořádání připomínek tvoří legislativní historii, která slouží k historickému výkladu.
Odkaz na původní dokument
Ústavní právo II
Legislativní proces
Moderní stát je státem legislativním (regulativním): zákon je hlavním nástrojem působení státu. Od vzniku ČR bylo přijato asi 3 250 zákonů, většinou novel (cca 80 %), převážně z veřejného práva. Východiskem je právní stát (prospektivita, srozumitelnost) a legitimita: zdrojem veškeré moci je lid. Legislativní proces je ale víc o reálné politice než o ústavním právu: střet vlády (koalice) a opozice, v němž vládne většina s ochranou menšin („opposition shall have its say, government shall have its way“).
Fáze (čl. 41–52 Ústavy, Jednací řád Poslanecké sněmovny, zákon č. 90/1995 Sb.):
- iniciativa (Legislativní iniciativa) a u vládních návrhů důkladná příprava: ministerstva podle plánu legislativních prací, hodnocení dopadů regulace (RIA), meziresortní připomínkové řízení, Legislativní rada vlády (Legislativní pravidla vlády); průměrně asi 6 měsíců,
- Poslanecká sněmovna: první čtení (obecná rozprava, lze zamítnout, vrátit, přikázat výboru, nebo se souhlasem schválit už v 1. čtení podle § 90 odst. 2 JŘPS, což může vetovat 2 poslanecké kluby nebo 50 poslanců), druhé čtení (podrobná rozprava, pozměňovací návrhy, § 63 JŘPS), třetí čtení (jen legislativně technické opravy, hlasování),
- Senát: do 30 dnů návrh schválí, zamítne, vrátí s pozměňovacími návrhy, nebo se jím odmítne zabývat; pokud se nevyjádří, platí, že je přijat (čl. 46). Zamítnutí nebo vrácení Sněmovna přehlasuje absolutní většinou všech poslanců (čl. 47); výjimkou jsou zákony, kde je Senát rovnocenný (ústavní, volební zákony),
- prezident: podepíše, nebo do 15 dnů vrátí s odůvodněním (Suspenzivní veto, čl. 50). Výjimky: ústavní zákony a zákonná opatření Senátu,
- podpis předsedy Sněmovny, prezidenta a předsedy vlády (čl. 51) a vyhlášení ve Sbírce zákonů (čl. 52). Zákon je platný vyhlášením a účinný dnem, který stanoví (nejdříve vyhlášením); od 2024 se vyhlašuje elektronicky v systému e-Sbírka (zákon č. 222/2016 Sb.).
Opozice má ve Sněmovně široká práva (neomezené mluvení, přednostní právo, mimořádné schůze), proto je častá obstrukce. Pro akceschopnost existují zkrácené postupy: schválení v 1. čtení a legislativní nouze. Úspěšnost návrhů vlády je výrazně vyšší než u poslaneckých návrhů. Prezidentské veto: Havel 26 (5 nepřehlasováno), Klaus 67 (3), Zeman 10, Pavel jednotky.
Odkaz na původní dokument