Definice
Formální prameny práva – Autoritativní a institucionalizované formy, které nesou právní normy a jejichž prostřednictvím se pravidla stávají právními; bez formálního pramene nemůže existovat právní norma.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Formální prameny práva
Autoritativní a institucionalizované zdroje, které nesou právní normy: platformy, jejichž prostřednictvím se pravidla chování stávají právními, tj. určitými, jednotnými a všeobecně závaznými (Shiner). Formálně je to jakákoli skutečnost, která obsahuje normativní tvrzení a zároveň určuje jejich závaznost (Sartor).
- Bez formálního pramene nemůže existovat právní norma. Právní normou je jen pravidlo, které má vnější podobu pramene stanoveného či uznaného státem.
- Pramen ≠ norma: pramen není právním pravidlem, jen jeho nosičem (textem schváleným normotvůrcem, Shecaira). Normy se stávají právními, protože jsou obsaženy ve formálním prameni.
- Funkce: identifikační (autoritativně určují objektivní právo), informační (jediný oficiální zdroj platného práva), stabilizující (ukazují platné právo k určitému okamžiku a snižují nejasnost).
Výčet (neexistuje jediný definitivní):
- psané: Právní předpis, Normativní smlouva, soudcovské právo (Soudní precedent, Judikatura), doktrína, Právní apendixy neprávních publikací,
- nepsané: Právní obyčej, právní principy, případně rozum či principy spravedlnosti (Aequitas).
Který pramen v systému skutečně nese normy, určuje stát (Absolutní závaznost, Autonomní a neautonomní prameny práva).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Právní předpis, Normativní smlouva, Soudní precedent, Judikatura, Právní obyčej, Právní literatura, Právní apendixy neprávních publikací
- Související: Absolutní závaznost, Autonomní a neautonomní prameny práva
- Protiklad: Materiální prameny práva