Definice

Dědické právo – Právo na pozůstalost nebo poměrný podíl z ní; v objektivním smyslu souhrn norem o osudu práv a povinností člověka po smrti (§ 1475 OZ).

Výklad v předmětech

Absolutní majetková práva

Dědické právo

V subjektivním smyslu: právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní (§ 1475 OZ), tedy právo vstoupit do zděditelných právních pozic zůstavitele. V objektivním smyslu: souhrn norem o osudu práv a povinností člověka po jeho smrti (mezigenerační majetkový transfer). OZ (§ 1475–1720) navrátil tradiční šíři autonomie vůle zůstavitele (vzorem ABGB, dále rakouské, německé a švýcarské právo). Srov. Hereditas.

Pozůstalost je celé jmění zůstavitele v okamžiku smrti kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu. Dědictví je ta část pozůstalosti, která skutečně připadne dědici. Pozor na laické „odkazuji“ (zpravidla jde o povolání dědice, ne o odkaz).

Zásady: zachování hodnot, přechod majetku na jednotlivce, familiarizace (rodinná soudržnost), rovnost, univerzální sukcese (ne absolutní), volnost přijmout či odmítnout dědictví, asistence veřejné moci (pozůstalostní řízení z úřední povinnosti, notář jako soudní komisař) a delační princip.

Předpoklady dědění:

  1. smrt zůstavitele (důkaz či prohlášení za mrtvého). Dědické právo vzniká smrtí (§ 1479 OZ), nabytí dědictví potvrdí soud s účinky ke dni smrti,
  2. způsobilý dědic: každý s právní osobností, i Nasciturus, právnická osoba vzniklá do roka po smrti zůstavitele (§ 1478). Nesmí být dědicky nezpůsobilý,
  3. existence jmění: bez majetku soud řízení zastaví, majetek nepatrné hodnoty lze vydat, předlužená pozůstalost se likviduje,
  4. dědický titul: Dědická smlouva, Závěť a zákon (pořadí podle síly, § 1476 OZ).
Odkaz na původní dokument

Souvislosti

Předpisy a judikatura