Definice
Nasciturus – Počaté dítě se považuje za narozené, kdykoli jde o jeho prospěch (D. 1.5.7) – jen pro jeho vlastní postavení, narodí-li se živé.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Nasciturus
Nasciturus pro iam nato habetur, quotiens de commodo eius agitur: počaté dítě se považuje za narozené, kdykoli jde o jeho prospěch (D. 1.5.7). Fikce platí jen pro jeho vlastní právní postavení, typicky jako dědice nebo odkazovníka. Jiným z ní nic neplyne, pokud se dítě živé nenarodí (D. 50.16.231). Zájmy počatého dítěte (např. majetek po zemřelém otci) spravoval opatrovník curator ventris.
Odkaz na původní dokument
Občanské právo – obecná část
Nasciturus
Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům (§ 25 OZ). Jde o podmíněnou právní osobnost: má se za to, že se dítě narodilo živé (vyvratitelná domněnka). Nenarodí-li se živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo. Typicky jde o dědění a náhradu újmy. Srov. římskoprávní nasciturus pro iam nato habetur.
Odkaz na původní dokument