Kapitola předmětu Absolutní majetková práva
Obsah: pojem, ústavní a mezinárodní zakotvení, principy, předmět, obsah a omezení vlastnického práva. Římskoprávní základ: Římské právo I – Vlastnictví.
Vlastnictví
Nejširší absolutní majetkové (věcné) právo: všeobecné a přímé právní panství nad věcí, kterému odpovídá negativní povinnost všech ostatních do něj nezasahovat. Vlastnictví v objektivním smyslu: „Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím“ (§ 1011 OZ). Vlastnické právo v subjektivním smyslu.
Pojetí: široké (largo sensu, subjektové, § 1011 OZ, Zeiller a § 353 ABGB): vlastnictvím je celý majetek. Úzké (stricto sensu, objektové, § 1012 OZ, Randa): právo volně nakládat s hmotnou věcí a vyloučit z ní jiné. Ustanovení o věcných právech se na práva použijí jen, připouští-li to jejich povaha (§ 979 OZ). Informační statky nemohou mít stejný režim jako hmotné věci.
Zakotvení: čl. 11 Listiny (každý má právo vlastnit majetek, stejný obsah a ochrana pro všechny vlastníky, dědění se zaručuje, vlastnictví zavazuje, vyvlastnění jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu), čl. 1 Dodatkového protokolu k EÚLP, čl. 17 Listiny základních práv EU, čl. 17 Všeobecné deklarace a čl. XVII Deklarace práv člověka a občana (1789: „nedotknutelné a posvátné právo“). ÚS řadí vlastnictví mezi jádrová (core) práva personální autonomie, je však omezitelné. Kritika (Proudhon „vlastnictví je krádež“, Marx) × obhajoba (Aristotelés, vlastnictví jako řád a motivace ke směně).
Charakteristika (stricto sensu): absolutní, děditelné, zcizitelné, časově neomezené a nepromlčitelné (§ 614 OZ), přímé panství nad věcí, elastické (po odpadnutí omezení se obnovuje v plném rozsahu), rovné a sebeomezující („vlastnictví zavazuje“).
Principy vlastnického práva
- rovnost vlastnického práva (čl. 11 odst. 1 Listiny),
- zásadní neomezenost nabývání (s výjimkou majetku vyhrazeného státu a obcím, čl. 11 odst. 2 Listiny),
- zásadně volná převoditelnost a zaručené dědění,
- neexistuje princip neomezitelnosti výkonu: vlastnictví zavazuje (vnitřní, pojmové omezení, čl. 11 odst. 3 Listiny), lze ho omezit zvenčí ve veřejném zájmu za náhradu (vyvlastnění, nucené omezení, čl. 11 odst. 4 Listiny, § 1037–1039 OZ),
- generální klauzule (§ 1012 OZ): vlastník smí v mezích právního řádu s věcí libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit, musí se však zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv, a všeho, co by činil jen proto, aby jinému obtěžoval nebo poškodil (zákaz šikany).
Obsah vlastnického práva
Vlastníkem může být fyzická i právnická osoba. Věc může výlučně vlastnit v jednom okamžiku jen jedna osoba (jinak Spoluvlastnictví), věc nemusí mít vlastníka (věc opuštěná).
Oprávnění (vlastnická triáda a další): ius possidendi (držet), ius utendi (užívat), ius fruendi (brát plody a užitky), ius disponendi (nakládat, převést, zatížit), ius abutendi (spotřebovat, zničit), ius dereliquendi (opustit, viz Derelikce) a ius excludendi (vyloučit jiné). Vlastník má i právo věc neužívat (neužívání není opuštěním, NS 22 Cdo 2528/2015). Opuštění může být výjimečně zneužitím práva.
Povinnosti: non impedit (neomezovat jiné) a non nocebit (nepůsobit škodu). Omezení vlastnictví plyne ze zákona (zejména Sousedská práva), ze smlouvy nebo z rozhodnutí orgánu veřejné moci.