Právo – zápisky

Absolutní majetková práva – Držba

10 min čtení

Kapitola předmětu Absolutní majetková práva

Římskoprávní základ: Římské právo I – Věcná práva a držba. Úprava: § 987–1009 OZ.

Držba

Držba je právem chráněný faktický stav. Na rozdíl od subjektivního práva jde o skutečnost, ne o oprávnění. Přesto je samostatným právním institutem: posesorní ochrana se poskytuje i osobě, která nemůže být v právu.

Pojem v OZ: „Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe“ (§ 987 OZ). Na rozdíl od římského práva tedy OZ nedrží věc, ale právo. Držba věci je držbou vlastnického práva.

Druhy a předmět držby:

  • držba vlastnického práva (držba věci, rei possessio): drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník (§ 989 odst. 1 OZ),
  • držba jiných práv (iuris quasi possessio, § 989 odst. 2 OZ),
  • předmětem jsou hmotné věci. Nehmotné statky lze držet jen zprostředkovaně, skrze držbu jiných práv.
  • Držet lze jen právo převoditelné a připouštějící trvalý nebo opakovaný výkon. Osobní právo předmětem držby ani vydržení není (§ 988 OZ).

Pojmové znaky: corporalis possessio a animus possidendi (animus domini).

Subjekty držby: fyzické osoby, právnické osoby i stát. Držet lze i prostřednictvím zástupce (Nabytí držby zástupcem) a více osob může držet společně (Spoludržba).

Faktické ovládání věci

Corporalis possessio: faktické ovládání věci, tedy výkon práva. Podle § 989 OZ u vlastnického práva „ujmutí se věci“, u jiných práv počátek jejich výkonu, kterému povinné osoby vyhovují (plní).

Držební vůle

Animus possidendi (animus domini): vůle vykonávat právo pro sebe (§ 987 OZ), u vlastnického práva vůle mít věc jako vlastník (§ 989 odst. 1 OZ). Kdo má věc u sebe pro jiného, je detentor: z pohledu OZ jde o neřádného držitele vlastnického práva.

Spoludržba

Compossessio: více osob drží totéž právo společně, typicky spoluvlastníci (každý drží svůj podíl). Spoludržitelé se navzájem chrání stejně jako vůči třetím osobám.

Řádná držba

Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu (iustus titulus). Řádným držitelem je i ten, kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci (§ 991 OZ).

  • Neřádná držba nemůže být possessio ad usucapionem, tedy nevede k řádnému vydržení.
  • Detentor je neřádným držitelem vlastnického práva.

Poctivá držba

Poctivý držitel (bonae fidei possessor) má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží (§ 992 OZ).

  • K poctivé držbě se nevyžaduje právní titul. Poctivost se posuzuje zvlášť od řádnosti.
  • Obvykle se nabývá v tzv. omluvitelném skutkovém omylu.
  • Poctivost se presumuje (§ 994 OZ). Nepoctivost zástupce činí držbu nepoctivou (§ 992 odst. 2).
  • Poctivá držba se stává nepoctivou okamžikem doručení vlastnické žaloby (reivindikační, určovací, na vyklizení).

Rozsah práv a povinností viz Práva poctivého držitele a Povinnosti nepoctivého držitele.

Práva poctivého držitele

Uplatní se ve vztahu vlastník – poctivý držitel, typicky při vydání věci na základě reivindikace:

Od doručení žaloby je držitel nepoctivý a nastupuje odpovědnost omnis culpa (za jakoukoli vinu). Zlá víra (mala fides) se posuzuje zvlášť ve vztahu k vlastníkovi a vůči jiným osobám (pro účely vydržení).

Nutné náklady

Impensae necessariae: náklady potřebné pro trvající zachování podstaty věci. Poctivému držiteli se hradí do výše přítomné hodnoty, nepřevyšuje-li náklady skutečné (§ 997 OZ). Náleží i nepoctivému držiteli (§ 1001 OZ). Obvyklé udržovací náklady se nehradí.

Užitečné náklady

Impensae utiles: náklady vynaložené účelně, které zvyšují užitečnost nebo hodnotu věci. Poctivému držiteli se hradí jako nutné náklady (§ 997 OZ). Nepoctivému jen podle pravidel o nepřikázaném jednateli (§ 1001).

Náklady ze záliby

Impensae voluptuariae: náklady ze záliby nebo pro okrasu. Hradí se jen do výše, o kolik se zvýšila obvyklá cena věci. Co lze oddělit bez zhoršení podstaty, smí držitel odstranit (Ius tollendi) (§ 998 OZ).

Právo oddělit

Právo oddělit a odnést to, čím držitel věc zhodnotil, pokud to lze oddělit bez zhoršení podstaty věci (§ 998 OZ).

Zadržovací právo poctivého držitele

Zadržovací právo: držitel smí věc zadržet, dokud mu vlastník nenahradí, co mu náleží (náklady). Obecně viz zadržovací právo (§ 1395 an. OZ).

Povinnosti nepoctivého držitele

Nepoctivý držitel (§ 1000–1001 OZ):

  • vydá veškerý užitek, kterého držbou nabyl,
  • nahradí ušlé užitky, které by získala zkrácená osoba,
  • nahradí veškerou škodu, která z jeho držby vzešla,
  • má nárok jen na náhradu nutných nákladů. Ostatní se posuzují jako u nepřikázaného jednatele.

Pravá držba

Držba je nepravá, pokud se jí držitel ujal svémocně proti vůli předchozího držitele (vi, násilím), potají nebo lstí (clam), nebo pokud z výprosy chce udělat trvalé právo (precario ab adversario) (§ 993 OZ).

Vydržení

Držba vedoucí k vydržení: possessio ad usucapionem. Podle OZ jde o Řádné vydržení (řádná, poctivá a pravá držba) a Mimořádné vydržení (poctivost postačí, delší lhůta). Podrobně v kapitole o nabývání vlastnictví.

Řádné vydržení

Vydržení na základě řádné, poctivé a pravé držby po vydržecí době (3 roky u movitých věcí, 10 let u nemovitých, § 1089–1091 OZ). Podrobně v kapitole o nabývání vlastnictví.

Mimořádné vydržení

Vydržení bez řádného titulu: postačí poctivá držba po dvojnásobné vydržecí době (§ 1095 OZ). Viz 22 Cdo 3387-2021.

Tabulární držba

Possessio tabularis: držba odvozená od zápisu ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí). Kdo je zapsán, je považován za držitele zapsaného práva.

Nabytí držby

Držba se nabývá corpore et animo a předmět musí být způsobilý. Podmínkou nabytí držby není právní titul. Ten rozhoduje jen o tom, zda je držba řádná.

§ 990 OZ rozlišuje nabytí:

Apprehenze

Jednostranné uchopení držby.

  • Hmotné věci: přivlastnění odhozené věci, ale i krádež či loupež (držba vzniká, i když nepravá), zajmutí zvířete, nález věci.
  • Nehmotné věci (práva): užívání, vykonávání domnělého práva, dobrovolné podrobení se povinnosti (např. soused nezvýší stavbu, servitus altius non tollendi).

Tradice

Dvoustranné uchopení držby (tradice): rozsah držby se odvozuje od předchozího držitele (§ 990 odst. 2 OZ). Formy:

Traditio longa manu

Odevzdání ukázáním věci, kterou nelze předat z ruky do ruky (pozemek). Nabyvatel získá možnost s ní nakládat.

Symbolická tradice

Odevzdání znameními: předají se prostředky nebo listiny, které umožňují s věcí nakládat (klíče, doklady, skladištní list).

Constitutum possessorium

Dosavadní držitel ponechá věc u sebe a nadále ji drží jménem nabyvatele, např. jako nájemce. Jde o častý případ i u zániku držby animo (Zánik držby).

Traditio brevi manu

Nabyvatel už věc má u sebe (jako detentor) a nově ji drží pro sebe, např. nájemce věc koupí.

Nabytí držby zástupcem

Držbu lze nabýt i prostřednictvím zástupce. Pozor: nepoctivost zástupce činí držbu nepoctivou, ledaže zastoupený zástupci zvláštním příkazem nařídil, aby se držby ujal (§ 992 odst. 2 OZ).

Ochrana držby

Posesorní ochrana chrání faktický stav, ne právo. Vychází z římských interdicta retinendae a recuperandae possessionis (Retinenční interdikta, Rekuperační interdikta). Prostředky podle OZ:

Posesorní žaloby jsou vázány prekluzivní lhůtou 6 týdnů od doby, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu a o rušiteli, nejdéle 1 rok (§ 1008 OZ). Procesně platí zvláštní úprava řízení o ochraně proti zásahu do pokojného stavu (§ 176–180 OSŘ).

Žaloba z rušené držby

Remedium retinendae possessionis. Držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Rušený se může domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav (§ 1003 OZ).

Ochrana proti provádění stavby

Je-li držitel nemovitosti ohrožen prováděním stavby, může se domáhat zákazu stavby, pokud se proti němu stavebník nezajistí cestou práva. Nemůže, pokud své námitky neuplatnil ve správním řízení, jehož byl účastníkem (§ 1004 OZ). Obdobně to platí pro odstraňování stavby (§ 1005).

Žaloba na uchování držby

Remedium recuperandae possessionis. Byl-li držitel z držby vypuzen (dejekce), může se domáhat, aby se vypuditel zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav (§ 1007 odst. 1 OZ). U držby práv nastává vypuzení odepřením plnění nebo zabráněním výkonu (§ 1007 odst. 2). Lze vznést exceptio vitiosae possessionis ab adversario.

Námitka nepravé držby

Exceptio vitiosae possessionis ab adversario: žalovaný namítá, že žalobce získal proti němu nepravou držbu nebo ho z držby vypudil (§ 1007 odst. 1 věta 2 OZ). Vada je relativní, působí jen vůči tomu, od koho byla držba získána vi, clam, precario (Pravá držba). Uplatnit ji lze jen ve lhůtách podle § 1008 odst. 2.

Svépomoc

Ochrana držby svépomocí: držitel se smí svémocnému rušení vzepřít a věci, jež mu byla odňata, se při rušebním činu znovu zmocnit, nepřekročí-li meze nutné obrany (§ 1006 OZ).

  • Předpoklad: je zřejmé, že ochrana veřejné moci by přišla pozdě.
  • Musí být proporcionální.
  • Držitel nesmí věc, která mu už byla odcizena a kterou později nalezl u třetí osoby, této osobě svépomocí odejmout. Okamžik rušebního činu už pominul.

Publiciánská žaloba

Petitorní žaloba (Petitorní ochrana) ve prospěch toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem. Hledí se na něj jako na vlastníka vůči tomu, kdo mu věc zadržuje nebo ho ruší bez právního důvodu, nebo s důvodem stejně silným či slabším (§ 1043 OZ).

  • Chrání possessorium ad usucapionem, tj. držbu, která by vedla k vydržení,
  • slouží k vydání věci (žaloba na zdržení i na odstranění),
  • rozhoduje srovnání síly držebních titulů. Bezúplatné nabytí je slabší než úplatné (§ 1043 odst. 2).
  • Nejsou prekluzivní lhůty.

Zánik držby

Podle § 1009 OZ držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost vykonávat obsah práva. Zaniká i vypuzením, pokud si ji držitel neuchová svépomocí nebo žalobou. Pouhým nevykonáváním, smrtí ani zánikem držitele držba nezaniká (§ 1009 odst. 2).

I. Corpore

  • Držba vlastnického práva: zničení věci, ztráta věci, převod či přechod do držby jiného, vypuzení.
  • Držba jiných práv: zničení užívané věci; prohlášení oprávněného (u reálných břemen), že nechce, aby bylo plněno; u negativních služebností, jestliže povinný nerespektuje zákaz; u afirmativních služebností, jestliže výkon práva povinný již netrpí (např. odepření práva pastvy).

II. Animo

Držba práva

Držba jiných práv (iuris quasi possessio): jiné právo než vlastnické drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, které právo náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní (§ 989 odst. 2 OZ). Typicky jde o služebnosti a reálná břemena. Nehmotné statky lze držet jen tímto způsobem. Pro práva a povinnosti držitele platí § 996–1001 přiměřeně (§ 1002).

Graf

Příchozí odkazy