Definice

Ochrana držby – Ochrana faktického stavu držby bez zkoumání práva k věci – v Římě interdikty, dnes žaloby z rušené držby a na uchování držby a svépomoc.

Výklad v předmětech

Srovnání

Moderní žaloby přímo navazují na římské interdikty: retinenční (uti possidetis, utrubi) → Žaloba z rušené držby; rekuperační (de vi) → Žaloba na uchování držby. Roční lhůta interdictum de vi se zrcadlí v roční objektivní lhůtě § 1008.

Římské právo I

Ochrana držby

Držbu chránil praetor interdikty: rychlými prostředky, které zkoumaly jen faktický stav, ne právo k věci. Rozlišují se:

  • Retinenční interdikta: proti rušení držby,
  • Rekuperační interdikta: proti odnětí držby,
  • další, např. interdictum Quorum bonorum (dědic), i. sectorium (kupec ve veřejné dražbě), i. Salvianum (propachtovatel vůči pachtýři).
Odkaz na původní dokument

Absolutní majetková práva

Ochrana držby

Posesorní ochrana chrání faktický stav, ne právo. Vychází z římských interdicta retinendae a recuperandae possessionis (Retinenční interdikta, Rekuperační interdikta). Prostředky podle OZ:

Posesorní žaloby jsou vázány prekluzivní lhůtou 6 týdnů od doby, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu a o rušiteli, nejdéle 1 rok (§ 1008 OZ). Procesně platí zvláštní úprava řízení o ochraně proti zásahu do pokojného stavu (§ 176–180 OSŘ).

Odkaz na původní dokument

Souvislosti

Předpisy a judikatura