Kapitola předmětu Státověda
Forma státu
Způsob (podoba) organizace a fungování státu. Moderní pojetí má tři složky, které odpovídají Jellinekovým znakům státu:
- Forma vlády ↔ státní moc,
- Státní zřízení ↔ státní území,
- Státní režim ↔ obyvatelstvo (vztah státu a jednotlivce).
Vývoj: Aristotelés třídil podle počtu vládnoucích (jeden, málo, mnoho), Bodin (16. stol.) rozlišoval monarchii, aristokracii a demokracii, Machiavelli stavěl proti sobě knížectví (principato) a republiku (res publica). Ve středověku převládala ideokratická (teokratická) doktrína, učení o světské suverenitě přinesli Marsilius z Padovy a Ockham. Tradiční třídění odhlíží od území a organizace obyvatelstva, což je pro moderní stát problém.
Forma vlády
Povaha státní moci v konkrétním státě, její organizace a fungování. Odpovídá na otázky:
- komu patří státní moc (kdo je jejím nositelem): historicky Monarchie × Republika,
- jakou formou se vykonává (přímo, polopřímo, zastupitelsky, viz Demokracie),
- jak se ustavují orgány (Ustavovací techniky),
- jaké jsou vztahy mezi nejvyššími státními orgány (Dělba moci).
Výkon moci je buď v jednotě (monistické pojetí, Rousseau: Vláda shromáždění), nebo v rozdělení (dělba moci: dualistické, trialistické, kvadrialistické pojetí). Rozdělený výkon má dvě podoby:
- nejvyšší orgány jsou na sobě závislé a kooperují → Parlamentní forma vlády (westminsterský model),
- nejvyšší orgány jsou na sobě nezávislé → Prezidentská forma vlády (Locke, Montesquieu).
Pozor na úvahy o „nejsilnější moci“.
Monarchie
Forma vlády, v níž je nositelem suverenity panovník, hlava státu je doživotní a zpravidla dědičná (výjimkou jsou volené monarchie, např. Vatikán).
- absolutní: neomezená moc panovníka, orgány jsou jen poradní, žádná dělba moci, panovník stojí mimo právo (princeps legibus solutus). Nejdéle trvala v Rusku (do 1917),
- konstituční: panovník je omezen ústavou a dělí se o moc s ostatními orgány. Varianty dualistická a parlamentní (panovník má jen reprezentativní funkci: Spojené království, Dánsko, Švédsko, Nizozemsko, Španělsko).
Republika
Forma vlády, v níž je nositelem suverenity lid a hlava státu je volena na určité období. Hlavní varianty: parlamentní, prezidentská, kancléřská (SRN: posílený kancléř, reprezentativní prezident), poloprezidentská či „neoprezidentská“ (Francie, 5. republika) a vláda shromáždění (Švýcarsko).
Parlamentní forma vlády
Forma vlády, kde převažuje kooperativní výkon státní moci: vláda vzešlá z parlamentní většiny je politicky odpovědná parlamentu (dolní komoře), který jí může vyslovit nedůvěru. Exekutiva je dualistická (hlava státu + vláda). Akty hlavy státu vyžadují kontrasignaci a odpovídá za ně vláda. Hlava státu je spíše neutrální moc.
Westminsterský model se vyvíjel v Anglii: Magna Charta (1215) → smíšená vláda (King in Parliament) a od 1297 no taxation without representation → rozdělení na Sněmovnu lordů a Dolní sněmovnu (1332) → impeachment a act of attainder (14. stol.) → Kontrasignace a exekutivní odpovědnost („The King can do no wrong“) → kabinet (Karel II.) → posílení parlamentu 1688, naposledy použité absolutní veto 1707 → premiér (Walpole), „The king reigns, but does not govern“ → vyslovení nedůvěry (1841). Kabinet se stal politickým výborem parlamentu, novým dualismem je vládní většina × opozice.
Prezidentská forma vlády
Forma vlády, kde převažuje oddělený výkon státní moci (vzor USA):
- monistická exekutiva: volený prezident je hlavou státu i exekutivy. Kabinet (se souhlasem Senátu) je jen poradní, nejde o samostatný orgán,
- prezident není politicky odpovědný parlamentu, je jen ústavněprávně odpovědný (Impeachment),
- dvoukomorový parlament nelze rozpustit, funkce jsou neslučitelné (ne absolutně: předsedou Senátu je viceprezident),
- Nejvyšší soud jmenuje prezident se souhlasem Senátu,
- uplatňuje se systém brzd a protivah.
Vláda shromáždění
Monistická forma vlády s koncentrovaným výkonem moci v parlamentu, jehož výkonným výborem je vláda. Vychází z Rousseauovy myšlenky nedělitelné obecné vůle (volonté générale). Dnešní příklad je Švýcarsko: Spolková rada (7 členů) je kolegiální vláda-direktorium, kterou volí parlament a nelze ji odvolat. Předsednictví (spolkový prezident) rotuje a funkční období je možné opakovat.
Kontrasignace
Spolupodpis aktu hlavy státu členem vlády, kterým vláda přebírá odpovědnost za akt (hlava státu je neodpovědná). Vznikla v Anglii spolu s exekutivní odpovědností ministrů („The King can do no wrong“). V ČR: čl. 63 odst. 3–4 Ústavy.
Impeachment
Ústavní žaloba proti nejvyššímu představiteli (prezidentovi, ministrovi) za protiprávní jednání ve funkci. Vznikla v Anglii ve 14. století. V USA ji podává Sněmovna reprezentantů a rozhoduje Senát. V ČR podává Senát se souhlasem Sněmovny ústavní žalobu proti prezidentovi k Ústavnímu soudu (čl. 65 Ústavy).