Definice
Zástavní právo – Zajišťovací věcné právo, z něhož se věřitel může při nesplnění dluhu uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy (§ 1309 OZ).
Výklad v předmětech
Absolutní majetková práva
Zástavní právo
Zajišťovací věcné právo k cizí věci: nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, může se věřitel uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, jinak do výše pohledávky s příslušenstvím (§ 1309 OZ). Působí erga omnes a sleduje věc jako právní závada bez ohledu na vlastníka. Zástavce může se zástavou nadále disponovat (prodat ji, zatížit dalším zástavním právem), až do započetí výkonu zástavního práva.
Funkce: zajišťovací (jistota věřitele a motivace dlužníka) a uhrazovací (náhradní uspokojení zpeněžením zástavy).
Principy:
- akcesorita (ne absolutní): zástavní právo nevznikne bez zajištěné pohledávky, sleduje její osud a nelze ho převést bez ní (srov. postoupení, § 1880 OZ),
- subsidiarita: účinky nastávají až při prodlení dlužníka, jde o náhradní zdroj uspokojení (není třeba nejprve vymáhat na dlužníkovi). Výkon lze zahájit nejdříve 30 dní po oznámení (§ 1364 OZ),
- priorita: Prior tempore potior iure.
Druhy: ruční (pignus, k movitým věcem) a hypotekární (hypotéka, k nemovitostem), vespolné (simultánní) zástavní právo (jedna pohledávka zajištěná více zástavami, § 1345 OZ).
Subjekty: zástavní věřitel (vždy obligační věřitel zajištěné pohledávky), obligační (osobní) dlužník, zástavce (kdo zástavní právo zřídil, zpravidla vlastník) a zástavní dlužník (vlastník zástavy, povinen strpět realizaci, § 1367 OZ). Zástavce a zástavní dlužník nemusí být obligačním dlužníkem.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Vznik zástavního práva, Výkon zástavního práva
- Související: Zástavní právo (Řím), Zadržovací právo