Definice
Věcná práva – Absolutní majetková práva poskytující oprávněnému přímé právní panství nad věcí (úplné nebo omezené), působící erga omnes a chráněná žalobami in rem.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Věcná práva
Věcná práva (iura in re) tvoří klíčovou část římského majetkového práva. Dávají oprávněné osobě přímé právní panství nad věcí, buď všeobecné (vlastnictví), nebo omezené (práva k cizí věci). Věcná nejsou proto, že se týkají věcí (to platí i pro obligace o věc), ale proto, že se jich týkají zvláštním způsobem: působí vůči všem.
Znaky věcného práva:
- trvalost: oprávnění trvalého či dlouhodobého vztahu osoby k věci,
- výlučnost: kohokoli lze vyloučit z působení na věc, tj. působení erga omnes, proto jde o absolutní majetková práva,
- ochrana žalobami in rem (Actio in rem). Ta nenutí ke splnění povinnosti, ale k respektování práva žalobce k věci.
Ulpián (D. 44.7.25 pr.) rozlišuje dva druhy žalob: in rem (vindikace) proti tomu, kdo věc drží, a in personam (kondikce) proti tomu, kdo je nám zavázán něco dát nebo učinit. Odtud základní rozlišení věcných a závazkových práv.
Odkaz na původní dokumentSystém věcných práv, jak ho známe, rozpracovala až recepce římského práva, ne Římané sami.
Souvislosti
- Podřazené: Držba, Vlastnictví, Principy věcných práv, Veřejný seznam
- Související: Actio in rem, Působení erga omnes
- Protiklad: Actio in personam