Definice
Tvorba práva – Cílevědomá a záměrná činnost směřující k vytváření a formulování právních pravidel; vedle ní existuje spontánní vznik práva (obyčej), tvorba je konsenzuální (normativní smlouvy) nebo imperativní (legislativa).
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Tvorba práva
Cílevědomá a záměrná činnost směřující k vytváření a formulování právních pravidel (Cvrček, Novák). Je jedním ze způsobů vzniku práva:
- spontánní vznik: ustalováním jednání, s jehož porušením je spojena sankce, vzniká Právní obyčej. Není záměrný, proto nejde o tvorbu v pravém smyslu,
- konsenzuální tvorba: vznik normativních smluv. Důvodem podřízení je podíl na vzniku a dobrovolné uznání závazku,
- imperativní (autoritativní) tvorba: jednostranné autoritativní rozhodnutí orgánu s legislativní pravomocí (případně soudu). Je to dominantní způsob, v ČR hlavně legislativa (tvorba právních předpisů).
Stadia racionální tvorby: 1. zjištění rozhodujících skutečností (fakticky i právně, srov. Materiální prameny práva), 2. vytvoření normy a předvídání jejích dopadů, 3. formulace normy, aby byla dostatečně obecná a adresát ji vyložil tak, jak normotvůrce zamýšlel (největší problém).
Kvalitu tvorby zajišťují Náležitosti tvorby práva, selhání popisuje Vnitřní morálka práva.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Náležitosti tvorby práva, Legislativní proces, Delegovaná tvorba práva, Regulační situace, Anticipovaná interpretace, Požadavky na právní jazyk, Legislativní zkratka, Normativní a nenormativní odkaz, Novelizační příkaz, Racionální zákonodárce
- Související: Pramen práva, Vnitřní morálka práva
- Protiklad: Realizace práva