Definice
Neplatnost testamentu – Testament je vadný od počátku (iniustum), přetržený pozdějším testamentem či narozením vlastního dědice (ruptum), neúčinný ztrátou způsobilosti (irritum) nebo opuštěný dědici (destitutum).
Výklad v předmětech
Římské právo II
Neplatnost testamentu
Odkaz na původní dokument
- zrušení vůlí zůstavitele: vůli lze měnit do posledního okamžiku (proto Řím neznal dědické smlouvy). Podle civilního práva jen novým testamentem, i když zůstavitel chtěl starý zachovat (v době císařské se pak starý posuzoval jako fideikomis), derogační klauzule nemá význam. U mancipačního testamentu nestačilo zničení listiny. Praetor uznal porušení listiny (pečetí, motouzu), i náhodné, a každé otevření, takže změna vyžadovala nové zapečetění před 7 svědky. Pro 5% dědickou daň Augusta (6 n. l.) vzniklo úřední otevírání testamentu. Justinián (531) uznal jen změny provedené zůstavitelem, ne náhodné, a zavedl odvolání před 3 svědky po 10 letech od zřízení,
- proti vůli zůstavitele:
- testamentum iniustum (non iure factum): formálně vadné od počátku,
- testamentum ruptum: „přetržené“ pozdějším testamentem nebo narozením nového vlastního dědice (agnatio postumi). Zemřel-li postumus, mohl testamentární dědic žádat bonorum possessio,
- testamentum irritum: zůstavitel ztratil testamenti factio (capitis deminutio). Při zajetí testament obstál, vrátil-li se zůstavitel. Při adrogaci obstál, zemřel-li zůstavitel jako sui iuris a testament potvrdil,
- testamentum destitutum (desertum): žádný ustanovený dědic nenastoupil. Padají tím i všechna ostatní ustanovení.