Definice
Bonorum possessio – Praetorská „držba pozůstalosti“, kterou praetor povolával osoby pomíjené civilním právem; cum re obstojí proti civilnímu dědici, sine re mu ustoupí.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Bonorum possessio
Praetorské dědictví („držba majetku“): praetor povolával k pozůstalosti osoby, které civilní právo pomíjelo (emancipované děti, pokrevní příbuzné, manžele), a chránil je interdiktem quorum bonorum. Udělovala se na žádost (vedle delačního důvodu rozhodoval i projev vůle) ve lhůtě.
Vznik: praetor zprvu nechtěl tvořit vlastní posloupnost, ale podpořit civilní právo, např. udělit držbu straně s větší nadějí na vítězství ve sporu o dědictví. V době dobře doložené prameny udílel držbu každému žadateli bez zkoumání a okolnosti se prokazovaly až ve sporu. To mu umožnilo postupovat podle ekvity a nakonec povolávat, koho chtěl za dědice chránit. Skutečným praetorským dědicem byl jen ten, koho praetor chránil i proti civilnímu dědici (žalobami utiles vytvořenými podle civilních vzorů). Bonorum possessio cum re (definitivní, obstojí i proti civilnímu dědici) × sine re (ustoupí civilnímu dědici, který podá hereditatis petitio). Druhy: secundum tabulas (podle závěti), contra tabulas (proti závěti) a sine tabulis (bez závěti, viz Intestátní posloupnost (Řím)).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Intestátní posloupnost (Řím), Hereditatis petitio