Kapitola předmětu Právní psaní
Obsah: od popisu přes vysvětlení ke zdůvodnění, znaky a struktura argumentu, zásady argumentace, Toulminovo schéma, klasické právní argumenty, zásady argumentace judikaturou, argumentační fauly.
Argument
Právní myšlení je interpretativní a jeho specifikem je argumentace: předkládání a zdůvodňování argumentů. Výklad v odborném textu postupuje ve třech krocích:
- popis (Co je to?): vlastnosti a znaky jevu,
- vysvětlení (Jaké je to?): jak se jev projevuje, jak funguje,
- zdůvodnění (Proč je to tak?): argumenty, indikátory „protože“, „proto“, „jestliže…, pak“.
Vysvětlení kauzální příčiny („Měsíc svítí, protože odráží světlo“) není zdůvodněním; to nastupuje, až když tvrzení někdo zpochybní.
Znaky argumentu:
- je tvrzením (má pravdivostní hodnotu, podmínka fakticity),
- stojí ve vztahu podpory: premisy zdůvodňují přijatelnost jiného tvrzení (závěru),
- má podporovat pravdivost a správnost závěru.
Struktura: Z, protože P1…Pn (nebo P1…Pn, a proto Z). V textu bývají premisy i závěr implicitní. Zásady argumentace: srozumitelnost, správnost (věcnost, bez násilí a úskoků, cílem je porozumění, ne vítězství za každou cenu), pravdivost, hodnověrnost.
Toulminův model argumentace
Model argumentu vhodný pro právo, kde závěr má téměř vždy nějaké „ale“:
- D (data, důvody): zákon zakazuje kouření ve veřejných vnitřních prostorách,
- W (warrant, odůvodnění): zákonodárce chrání zdraví, kouření škodí,
- B (backing, záloha): kouření je nejčastější příčinou rakoviny plic,
- Q (qualifier, kvalifikátor jistoty),
- C (claim, závěr): v divadle se nesmí kouřit,
- R (rebuttal, výjimka): neplatí pro divadlo hrané venku.
V právní argumentaci se do schématu promítá skutková i právní rovina případu. Složitější argumentaci je dobré si rozkreslit. Viz Argument.
Právní argumentace
Klasické právní argumenty (nejčastější čtyři typy, ne všechny mají logický základ):
- z analogie (Analogie, a simili): analogia legis (zákonem neřešenou otázku řešíme ustanovením o podobné otázce; někdy ji zákon sám nařizuje, např. § 119 ZOK) a analogia iuris (řešení z obecných právních zásad). Nepřípustná u taxativního výčtu a v trestním právu, přípustná u demonstrativního výčtu,
- vyloučením (per eliminationem), jehož formou je Argumentum a contrario: stanoví-li zákon něco výslovně pro jednu ze dvou možností, neplatí to pro druhou (taxativní výčty, Eurozatykač Pl. ÚS 66/04),
- Argumentum a fortiori („tím spíše“): a minori ad maius u zákazů, a maiori ad minus u oprávnění (I. ÚS 670/02: lze-li odstoupit jednostranně, tím spíše lze smlouvu zrušit dohodou). Méně spolehlivé, závisí na kontextu,
- reductio ad absurdum: vyloučení výkladu, který vede k nesmyslným, nemožným nebo rozporným důsledkům.
Argumentace judikaturou
Argumentace judikaturou je zpracování právního případu „v malém“. I bez precedentů má judikatura význam kvůli právní jistotě (rozhodovat obdobné případy obdobně, § 13 OZ). Zásady:
- judikatura musí být relevantní:
- věcně: argumentovat celým rozhodnutím v jeho skutkovém kontextu, ne jen právní větou, která je kontextu zbavená (může ji formulovat i pracovník databáze),
- autorem: jde o argument autoritou, nejsilnější jsou rozhodnutí vrcholných soudů publikovaná ve sbírce, zejména pléna, kolegia nebo velkého senátu,
- časově: ověřit, zda není překonaná nebo vázaná na neplatnou úpravu,
- judikatura musí být úplná: nestačí jedno náhodně vybrané rozhodnutí, je třeba zmapovat celou linii (inspirace odlišováním v common law).
Vyhledávat na webech soudů a v právních informačních systémech s rozšířeným vyhledáváním (vazba na ustanovení, soud, datum), viz Právní informační systém.
Argumentační faul
Vadný argument nebo diskusní trik, který může v laické debatě fungovat, ale v odborné diskusi argumentujícího diskvalifikuje, protože ho rozhodující osoba (soudce, vedoucí práce, úředník) pozná. Terminologie ani třídění nejsou jednotné (klamy, omyly). Skupiny:
- odvádění pozornosti: falešné dilema, argument nevědomostí (ad ignorantiam), šikmá plocha, zavádějící otázka, úhybný manévr (red herring), zahlcení slovy (Gish gallop), ad lapidem („je přece zjevné“),
- apel na emoce: soucit, strašení důsledky, kvalifikující jazyk („opravdová žena“), ad populum (většina si to myslí),
- záměna předmětu: útok na osobu (ad hominem), vyžadování odbornosti kritika, dovolávání se (nepříslušné či anonymní) autority, argument špatným argumentem,
- induktivní klamy: unáhlené zobecnění, nereprezentativní vzorek, klamná analogie, líná indukce, klam vyloučením, statistický sylogismus,
- kauzální klamy: post hoc ergo propter hoc, společná příčina, nevýznamná příčina, obrácená kauzalita, opomenutí více příčin, odvození z minulosti,
- jde o něco jiného: důkaz kruhem (petitio principii), irelevantní závěr, slaměný panák (straw man), „žádný pravý Skot“,
- závěr nevyplývá z premis: potvrzení důsledku, popření předpokladu, inkonzistence.