Kapitola předmětu Ústavní právo II
Obsah: vyrovnání s komunistickou minulostí (hodnotová diskontinuita, lustrace, restituce, trestní stíhání), obranyschopná demokracie a její nástroje (rozpuštění politické strany, trestní postih, dezinformace).
Vyrovnání s minulostí
Soubor právních nástrojů, kterými se demokratický stát vypořádává s křivdami a strukturami předchozího nedemokratického režimu (tranziční spravedlnost): lustrace, restituce a rehabilitace, trestní stíhání zločinů režimu, otevření archivů a symbolické deklarace.
Klíčovým východiskem je hodnotová diskontinuita při právní kontinuitě: nový stát převzal právní řád i velkou část personálu (justice), ale ne hodnoty starého režimu. Zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu, a nález 93: Ústava není založena na hodnotové neutralitě, výklad práva musí respektovat hodnoty demokratického právního státu (Právní stát).
Trestní stíhání: promlčení trestných činů, které z politických důvodů nebyly za komunismu stíhány, se nepočítá (zákon č. 198/1993 Sb.). Případ Ludmily Brožové-Polednové, prokurátorky v procesu s Miladou Horákovou: odsouzena k 6 letům odnětí svobody. Srovnání se střelbou na berlínské zdi (Streletz, Kessler a Krenz proti Německu): pachatel nemůže spoléhat na tehdejší praxi, která zjevně porušovala základní hodnoty.
Lustrace
Zákon č. 451/1991 Sb. (velký lustrační zákon): osoby, které zastávaly určené funkce v komunistickém režimu nebo spolupracovaly s StB, nesmějí zastávat vyjmenované klíčové funkce ve státní správě, armádě, justici a hospodářství.
Nález Lustrace I (92, ÚS ČSFR): zákon jako celek obstál.
- Materiální právní stát a demokracie schopná se bránit: stát smí přijmout opatření proti riziku subverze nebo návratu totality (Bránící se demokracie).
- Proporcionalita: dopadá jen na omezený okruh funkcí a byl časově omezen (do 31. 12. 1996).
- Retroaktivita není: zákon dřívější funkce nepostihuje, jen stanoví předpoklady pro výkon funkcí do budoucna.
- Námitku kolektivní viny soud odmítl, individuální dokazování zmařila sama StB skartací svazků.
Parlament ČR později účinnost prodloužil (1995) a pak časové omezení zrušil (2000). Nález Lustrace II (Pl. ÚS 9/01): prodloužení je v pořádku, jádro zákona obstálo.
Restituce
Navrácení majetku odňatého komunistickým režimem nebo náhrada za něj. Spory se před Ústavním soudem vedou neustále. Církevní restituce (zákon č. 428/2012 Sb., nález Pl. ÚS 10/13): ÚS posuzoval stanovení rozhodného období (od 25. 2. 1948, s výjimkou pro dřívější křivdy) a způsob určení finanční náhrady. Zákon v podstatě obstál.
Bránící se demokracie
Demokratický stát má právo i povinnost přiměřenými prostředky bránit sám sebe proti těm, kdo chtějí demokracii využít k jejímu odstranění. Ústavní základ: čl. 9 odst. 2 a 3 Ústavy (materiální jádro, výkladem nelze oprávnit odstranění demokratických základů) a čl. 5 Ústavy.
Nástroje na zákonné úrovni:
- zákaz politických stran, které porušují ústavu a zákony, chtějí odstranit demokratické základy státu nebo ohrožují mravnost, veřejný pořádek či práva a svobody občanů (§ 4 zákona č. 424/1991 Sb., o politických stranách). Rozpouští je Nejvyšší správní soud: Dělnická strana (Pst 1/2009), viz Rozpuštění politické strany,
- trestní postih propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod. Nález IV. ÚS 2011/10 (Národní odpor): ÚS potvrdil odsouzení za propagaci neonacistické organizace, i neformalizované, na shromáždění,
- dezinformace: nález I. ÚS 1927/24 (Vrabel): stát má legitimní zájem bránit se šíření dezinformací, ale trestní postih projevu musí být přiměřený a projev nesmí být trestán jen proto, že je nepravdivý nebo nepopulární. Srov. odsouzení učitelky za popírání války na Ukrajině.
Otevřená otázka je, zda obranyschopná demokracie zahrnuje všechny tyto dimenze (strany, jednotlivci, informační prostor), nebo jen ochranu proti stranám.