Kapitola předmětu Ústavní právo II
Obsah: ústavní základy, statusová teorie a definice politické strany, členství, registrace, rozpuštění a pozastavení činnosti, financování a sponzoring, podnikání stran, politické instituty.
Politická strana
Ústavní základy: politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí (čl. 5 Ústavy); občané mají právo zakládat politické strany a hnutí a sdružovat se v nich, strany jsou odděleny od státu (čl. 20 odst. 2 a 4 Listiny); svoboda sdružování (čl. 11 EÚLP). Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (ZPS), volební zákony, zákon č. 234/2025 Sb., o volebních kampaních. Mezi stranou a hnutím není právní rozdíl (hnutí jsou dědictvím listopadu 1989).
Statusová teorie (Konrad Hesse): strany stojí ve vztazích ke státu, k ostatním stranám a ke společnosti; ve vztahu ke státu je rozhodující status svobody a rovnosti.
Znaky:
- zvláštní forma výkonu sdružovacího práva a zároveň nositelky veřejných subjektivních práv,
- soukromoprávní korporace, které plní veřejné úkoly (zprostředkující článek mezi občany a státem),
- privilegovaná forma výkonu sdružovacího práva,
- oddělené od státu a autonomní,
- organizují se na územním principu (organizace na pracovištích je zakázána),
- nesmějí se ozbrojovat.
Klokočkův nález (Pl. ÚS 26/94): strany jsou korporace na soukromoprávním základě, členství není výsledkem aktu veřejné moci. Plní veřejné úkoly nezbytné pro reprezentativní demokracii, z čehož plyne nárok, aby je stát umožnil a podpořil, i finančně (ale nesmí tím narušit jejich nezávislost). NSS Pst 2/2003: základní funkcí stran je spojovat stát a společnost.
Členství (§ 2 odst. 3 ZPS): jen fyzická osoba starší 18 let, výlučnost a dobrovolnost. Od rozsudku SDEU C-808/21 Komise proti ČR mohou být členy i občané jiných členských států EU s pobytem v ČR.
Vznik: registrační princip u ministerstva vnitra. Návrh podává tříčlenný přípravný výbor, s peticí 1 000 občanů a stanovami. Při formálních vadách se řízení nezahájí. Ministerstvo může registraci odmítnout do 15 dnů; nedoručí-li rozhodnutí do 30 dnů, strana je zaregistrována. Proti odmítnutí lze podat opravný prostředek k soudu. ESLP Linkov proti ČR (2006): odmítnutí registrace je drastické opatření přípustné jen ve zcela vážných případech.
Rozpuštění politické strany
Strana zaniká výmazem z rejstříku: na základě vlastního rozhodnutí nebo rozhodnutí soudu o rozpuštění. Rozhoduje Nejvyšší správní soud na návrh vlády (nebo prezidenta); návrh nelze podat po vyhlášení voleb. Přezkum rozhodnutí přísluší Ústavnímu soudu (čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy).
Důvody (§ 4 ZPS): porušování ústavy a zákonů nebo snaha o odstranění demokratických základů státu, nedemokratické stanovy a vnitřní organizace, snaha uchopit a držet moc a zamezit ostatním stranám ucházet se ústavními prostředky o moc, ohrožování mravnosti, veřejného pořádku nebo práv a svobod.
- Dělnická strana I (Pst 1/2008): návrh zamítnut. Rozpuštění vyžaduje kumulativní splnění čtyř podmínek: (1) chování strany je protiprávní, (2) je jí přičitatelné, (3) představuje dostatečně bezprostřední hrozbu pro demokracii, (4) rozpuštění je přiměřené,
- Dělnická strana II (Pst 1/2009): strana rozpuštěna, zejména pro faktické napojení na násilné neonacistické skupiny (Národní odpor), rasismus a „bitvu o Janov“. Protiprávnost nemůže spočívat jen v kritice právního řádu ani v kontroverzních názorech. Straně lze přičíst i jednání a projevy jejích představitelů a členů, jestliže je strana tolerovala. Bezprostřednost hrozby může nastat i na lokální úrovni. Inspirace judikaturou ESLP (Herri Batasuna a Batasuna proti Španělsku).
Pozastavení činnosti: mírnější sankce (§ 13 a 14 ZPS). NSS Obn 1/2006: lhůta jednoho roku je nejzazší lhůtou k nápravě protiprávního stavu. Viz Bránící se demokracie.
Financování politických stran
Státní financování (přímé):
- příspěvek na úhradu volebních nákladů: 100 Kč za hlas ve volbách do Sněmovny (strany nad 1,5 %), 30 Kč za hlas ve volbách do Evropského parlamentu (nad 1 %),
- příspěvek na činnost: stálý příspěvek (strany nad 3 %, 6–10 mil. Kč ročně) a příspěvek na mandát (900 tis. Kč za poslance a senátora, 250 tis. Kč za krajského zastupitele).
Nepřímé státní financování: daňová zvýhodnění darů, kanceláře poslanců, asistenti.
Soukromé zdroje: členské příspěvky, dary a dědictví, příjmy z nájmu a prodeje majetku, úroky, účast na podnikání jiných osob, příjmy z akcí, zápůjčky a úvěry.
Omezení sponzoringu: strana nesmí přijmout dary od státu, příspěvkových organizací, obcí a krajů, státních podniků a firem s významnou státní či samosprávnou účastí, obecně prospěšných společností a politických institutů, svěřenských fondů, zahraničních právnických osob a cizinců (s výjimkou občanů EU s právem volit do EP). Limit 3 mil. Kč ročně od jedné osoby, dar nad 1 000 Kč jen na základě písemné smlouvy, členský příspěvek nad 50 tis. Kč je darem. Kontrolu provádí Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH).
Podnikání: strany nesmějí podnikat samy, jen prostřednictvím obchodní společnosti s výlučným předmětem činnosti (vydavatelství a vysílání, publikační a propagační činnost, pořádání akcí, výroba a prodej propagačních předmětů).
Politický institut
Právnická osoba (ústav) spojená s politickou stranou, inspirovaná německými stranickými nadacemi. Hlavní činností je výzkumná, publikační, vzdělávací a kulturní činnost v oblasti rozvoje demokracie, právního státu, pluralismu a ochrany lidských práv, občanské společnosti a politické kultury. Stát mu přispívá 10 % příspěvku na činnost příslušné strany. Politický institut nesmí financovat politické strany.