Kapitola předmětu Úvod do mezinárodního a evropského práva
Obsah: vývoj ES a EU, přistoupení a vystoupení, nadstátnost, zásada svěřených pravomocí, typy pravomocí EU, orgány EU a legislativní postupy.
Vývoj Evropských společenství a Evropské unie
Zřizovací a revizní smlouvy (podpis / vstup v platnost):
- Pařížská smlouva o ESUO (1951/1952),
- Římské smlouvy o EHS a Euratomu (1957/1958),
- Slučovací smlouva (1965/1967): společné orgány,
- Jednotný evropský akt (1986/1987): dokončení vnitřního trhu,
- Maastrichtská smlouva o EU (1992/1993): vznik EU se třemi pilíři (I. nadstátní: ES, ESUO, Euratom; II. společná zahraniční a bezpečnostní politika; III. justice a vnitřní věci, mezivládní), EHS přejmenováno na ES, občanství EU,
- Amsterodamská smlouva (1997/1999), Smlouva z Nice (2000/2003),
- Smlouva o Ústavě pro Evropu (2004): nevstoupila v platnost (referenda ve Francii a Nizozemsku),
- Lisabonská smlouva (2007/2009): ES zaniká a EU se stává jejím nástupcem s právní subjektivitou, zrušení pilířů, Smlouva o ES přejmenována na Smlouvu o fungování EU.
ESUO zanikla v roce 2002, Euratom existuje vedle EU. Rozšiřování: 6 zakládajících států (FR, DE, IT, NL, BE, LU), 1973 (GB, IE, DK), 1981 (GR), 1986 (ES, PT), 1995 (SE, FI, AT), 1. 5. 2004 (CZ a dalších 9 států), 2007 (RO, BG), 2013 (HR). Spojené království vystoupilo k 31. 1. 2020.
Platné primární právo: Smlouva o EU, Smlouva o fungování EU, (Smlouva o Euratomu) a Listina základních práv EU. Viz Prameny práva EU.
Přistoupení a vystoupení z EU
- přistoupení: EU je otevřena evropským státům, které splňují kodaňská kritéria (1993): politická (stabilní instituce, demokracie, právní stát, lidská práva, ochrana menšin), hospodářská (fungující tržní hospodářství schopné konkurence) a právní (schopnost převzít závazky členství, acquis). Fáze: vyhlídka na členství, status kandidátské země, přístupová jednání. Přistoupení vyžaduje souhlas všech členů a přístupovou smlouvu, trvá zpravidla 8–12 let,
- vystoupení (čl. 50 SEU): jednostranné rozhodnutí členského státu v souladu s jeho ústavními předpisy, oznámení Evropské radě, dohoda o vystoupení. Smlouvy přestávají platit vstupem dohody v platnost, jinak dva roky po oznámení (lze prodloužit). Projev trvající suverenity členských států (Grónsko 1985, Spojené království 2020). Vyloučení z EU neexistuje.
Nadstátnost
Supranacionalita: metoda integrace, kdy členské státy přenesou výkon některých svrchovaných pravomocí na mezinárodní organizaci (na rozdíl od klasické mezinárodní organizace typu RVHP). Znaky:
- orgány nereprezentující členské státy (Komise, Parlament, Soudní dvůr),
- rozhodování většinou závazné i pro přehlasované státy,
- přímá závaznost aktů EU pro fyzické a právnické osoby.
Členské státy se tím Unii podřizují, ale zůstávají suverénní: EU nemá státní moc ani vlastní svrchovanost, vykonává jen svěřené pravomoci pod kontrolou států. Státy jsou „pány smluv“ (Herren der Verträge): změna smluv vyžaduje souhlas všech. V ČR to umožnil čl. 10a Ústavy. Viz Evropská unie.
Zásada svěřených pravomocí
Unie jedná pouze v mezích pravomocí, které jí členské státy svěřily ve Smlouvách, pro dosažení cílů v nich stanovených. Pravomoci, které nebyly svěřeny, náležejí členským státům (čl. 5 SEU). Unie sama žádné původní pravomoci nemá. Výkon pravomocí se řídí zásadou subsidiarity a proporcionality. Výjimkou je doložka flexibility (implicitní pravomoci, čl. 352 SFEU, jednomyslně).
Pravomoci EU
Typy pravomocí zavedené Lisabonskou smlouvou:
- výlučné (čl. 3 SFEU, taxativně): celní unie, společná obchodní politika, pravidla hospodářské soutěže pro vnitřní trh, měnová politika pro státy eurozóny, zachování biologických mořských zdrojů v rámci rybolovné politiky. Členské státy zde nemohou samy legislativně jednat, ani když unijní úprava chybí (např. reakce na americká cla),
- sdílené (čl. 4 SFEU): většina oblastí (vnitřní trh, sociální politika, životní prostředí, ochrana spotřebitele, doprava, prostor svobody, bezpečnosti a práva). Členské státy jednají, dokud a pokud nejedná Unie,
- podpůrné, koordinační a doplňkové (čl. 6 SFEU): zdraví, průmysl, kultura, cestovní ruch, vzdělávání, mládež, sport. EU nemůže harmonizovat.
Orgány EU
- Evropská komise: nadnárodní orgán nezávislý na členských státech, hájí zájmy Unie. Kolegium 27 komisařů (jeden z každého státu, ale nereprezentují ho) a aparát asi 35 000 úředníků. Pravomoci: iniciativní (monopol legislativního návrhu), výkonná, kontrolní („strážkyně smluv“), právotvorná (nelegislativní akty) a vnější zastoupení. Předsedu schvaluje Evropská rada a Parlament, Komisi jako celek schvaluje Evropský parlament, který jí může vyslovit nedůvěru,
- Rada EU (Rada ministrů): ministři členských států v deseti sektorových složeních (GAC, FAC, ECOFIN, JHA…), šestiměsíční předsednictví, rozhodování a legislativa. Hlasuje kvalifikovanou většinou (55 % států zastupujících 65 % obyvatel, blokační menšina aspoň 4 státy) nebo jednomyslně. Připravuje ji COREPER,
- Evropská rada (summit): hlavy států či předsedové vlád, předseda (na 2,5 roku) a předseda Komise. Vrcholný politický orgán, určuje směry a priority, nevytváří legislativu, rozhoduje konsensem, volí Vysokého představitele pro zahraniční věci. Nezaměňovat s Radou EU ani s Radou Evropy,
- Evropský parlament: jednokomorový, přímo volený (720 poslanců), spolurozhoduje s Radou o legislativě, demokraticky kontroluje Komisi, má rozpočtovou pravomoc. Sídlí ve Štrasburku (plénum), Bruselu (výbory) a Lucemburku (sekretariát),
- Soudní dvůr EU (viz Soudní dvůr Evropské unie), Evropská centrální banka, Účetní dvůr.
Legislativní postupy: návrh podává Komise. Řádný legislativní postup: Rada (kvalifikovanou většinou) spolurozhoduje s Evropským parlamentem. Zvláštní postupy: zpravidla Parlament jen konzultován a Rada jednomyslně. Vedle legislativních aktů vydává Komise nelegislativní akty (obdoba podzákonných předpisů) na základě zmocnění.