Kapitola předmětu Státověda
Proces přijetí zákona podrobně viz Legislativní proces.
Moc zákonodárná
Zákonodárství je činnost moderního státu svěřená parlamentu, kolegiálnímu ústřednímu orgánu, jehož členové získávají legitimitu volbou a vykonávají mandát (volný). Činnosti parlamentu:
- normotvorba (Legislativní proces),
- schvalování státního rozpočtu (v ČR jen Poslanecká sněmovna, návrh předkládá vláda),
- kontrola moci výkonné (v parlamentní formě): volba prezidenta (dříve v ČR), vyslovení důvěry a nedůvěry vládě, interpelace, kontrolní a vyšetřovací komise, ústavní žaloba.
Parlament je jednokomorový nebo dvoukomorový (Bikameralismus). Postavení členů viz Neslučitelnost funkcí a Imunita.
Legislativní proces
Ve státovědném pohledu: zákonodárná iniciativa → projednání ve třech čteních a schválení dolní komorou (princip většiny) → schválení horní komorou (v ČR může Sněmovna Senát přehlasovat) → podpis hlavy státu (suspenzivní veto lze přehlasovat). V prezidentské formě nemá exekutiva zákonodárnou iniciativu.
Legislativní iniciativa
V ČR ji má poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda a zastupitelstvo kraje. V prezidentských systémech (USA) ji výkonná moc formálně nemá, což je projev přísné dělby moci.
Bikameralismus
Dvoukomorový parlament. Význam horní komory závisí na formě státu:
- ve federacích zastupuje členské státy (participace: Senát USA, Bundesrat),
- v unitárních státech reprezentuje územní celky nebo jen kontroluje a zpomaluje zákonodárství.
Senát v ČR: stabilizující prvek legislativy, nelze ho rozpustit, každé 2 roky se volí třetina senátorů. Při rozpuštěné Sněmovně může přijímat zákonná opatření. V ČR má silnější postavení dolní komora.
Zákonné opatření
Zákonné opatření Senátu: při rozpuštěné Poslanecké sněmovně může Senát přijímat zákonná opatření v neodkladných věcech. Nová Sněmovna je musí na první schůzi schválit, jinak pozbývají platnosti.
Důvěra a nedůvěra vládě
Institut politické odpovědnosti vlády parlamentu v parlamentní formě vlády. Nově jmenovaná vláda žádá dolní komoru o vyslovení důvěry. Komora může vládě kdykoli vyslovit nedůvěru. Následuje jmenování nové vlády nebo nové volby. Ve Spojeném království se vyslovení nedůvěry uplatnilo od roku 1841. V prezidentské formě institut chybí.
Neslučitelnost funkcí
Inkompatibilita: zákaz současně zastávat určité funkce kvůli oddělení osob v rámci dělby moci. V prezidentské formě jsou neslučitelné funkce v legislativě a exekutivě. V parlamentní formě může být člen parlamentu členem vlády, ale je neslučitelné členství v obou komorách a s funkcí soudce.
Hlava státu
Nejvyšší představitel státu, který stát reprezentuje navenek (prezident, panovník). Postavení se vyvíjelo od absolutního panovníka přes konstitučního monarchu po prezidenta republiky. Panovník vládne doživotně a dědičně, prezident na omezené období.
- v parlamentní republice je prezident spíše neutrální, stabilizující moc a jeho akty často vyžadují kontrasignaci,
- v prezidentské republice je hlavou exekutivy.
Ustavení: volbou lidem (přímou, v ČR od 2013) nebo parlamentem (typické pro parlamentní republiky). Podmínky v ČR: občanství, věk 40 let.
Pravomoci: reprezentace navenek, sjednávání smluv, jmenování premiéra, soudců a dalších, vyznamenání, vrchní velení ozbrojených sil, veto, rozpuštění parlamentu, milost a amnestie.
Odpovědnost: z výkonu funkce prezident neodpovídá (čl. 54 odst. 3 Ústavy), výjimkou je ústavní žaloba (velezrada, hrubé porušení ústavy). Za soukromé jednání odpovídá jako soukromá osoba (srov. Imunita).
Suspenzivní veto
Hlava státu může vrátit přijatý zákon, parlament ho však může přehlasovat. Proto je veto suspenzivní (odkladné), ne absolutní. Absolutní veto panovníka bylo v Anglii naposledy použito v roce 1707.
Milost a amnestie
Pravomoc hlavy státu zasáhnout do trestní věci: milost je individuální, amnestie hromadná. Formy:
- abolice: zastavení (nezahájení) trestního stíhání,
- agraciace: prominutí nebo zmírnění uloženého trestu,
- rehabilitace: zahlazení odsouzení.
V ČR podle čl. 62 písm. g) Ústavy (milost) a čl. 63 odst. 1 písm. j)–k) Ústavy (abolice, amnestie s kontrasignací).
Moc výkonná
Exekutiva, „ruce i mozek moderního státu“: vláda, ministerstva, správní úřady, státní zastupitelství a ozbrojené složky. Dělí se na:
- moc vládní: politické vedení státu (Vláda),
- státní správu: výkon, administrativa a dozor (Státní správa).
Vládní moc rozhoduje, úředníci provádějí a radí. Čím větší krize, tím větší vliv byrokracie (covid-19). Exekutiva je monistická (prezidentská forma) nebo dualistická (hlava státu + vláda).
Vláda
Kolegiální orgán složený z předsedy a ministrů, který politicky řídí stát. V parlamentní formě vzniká z parlamentní většiny a je jí odpovědná (Důvěra a nedůvěra vládě). Čím silnější parlamentní systém, tím silnější premiér. Ve vládě shromáždění je výkonným výborem parlamentu.
Státní správa
Byrokracie: výkonný aparát, který uskutečňuje politiku vlády. Weberův ideál: specializovaní a kompetentní úředníci, stálý plat, rozhodování podle formalizovaných postupů, výběr podle odbornosti, neosobnost. Modely: nezávislá státní služba (ČR) × politizovaná správa. Orgány jsou ústřední (ministerstva a jiné ústřední úřady s celostátní působností) a územní (finanční úřady, úřady práce s místní působností).
Soudnictví
Činnost státu, v níž nezávislé orgány (soudy) chrání práva fyzických a právnických osob. Formální znaky: organizační začlenění, složení (soudci, přísedící). Materiální znaky: nezávislost a nestrannost (Nezávislost soudce).
- druhy soudní pravomoci: obecné soudnictví (civilní, trestní), správní a ústavní,
- role soudů: rozhodování sporů, společenská kontrola, zjišťování skutkového stavu, dotváření práva výkladem (s mezemi, viz Dělba moci),
- organizace: prvoinstanční (nalézací) soudy, odvolací soudy, nejvyšší soudy (posuzují zásadní právní otázky, ne skutkový stav),
- mimo stát: rozhodčí řízení (rozhodce zvolený stranami, rozhodčí nález je vykonatelný jako rozsudek).
Další instituce ochrany práva: Státní zastupitelství, Veřejný ochránce práv.
Nezávislost soudce
Soudce je vázán jen zákonem (a mezinárodními smlouvami), ne pokyny výkonné moci. Jeho rozhodnutí může přezkoumat jen jiný soud. Nelze ho odvolat jinak než rozhodnutím soudu v kárném řízení. Má stabilní a dostatečný plat. Uplatňuje se neslučitelnost funkce soudce s jinými funkcemi. Je součástí standardu přístupu ke spravedlnosti (Rule of Law Checklist).
Státní zastupitelství
Prokuratura: orgán, který zastupuje stát v trestním řízení (podává obžalobu). V ČR patří k moci výkonné. Jeho nezávislost je jedním ze standardů právního státu (Rule of Law Checklist) a bývá zmiňováno mezi institucemi „čtvrté moci“.