Právo – zápisky

Národní hospodářství – Daně

8 min čtení

Kapitola předmětu Národní hospodářství

Obsah: daně jako hlavní nástroj rozpočtové politiky, růst veřejných výdajů, pojem daně, daňová soustava ČR, rozpočtové určení daní, daňové principy (spravedlnost, efektivnost, perfektnost a průhlednost, jistota), Lafferova křivka, daňová kvóta, daňové břemeno, daňový přesun a společné rysy daňových reforem.

Růst veřejných výdajů

Veřejné výdaje vyspělých zemí v poměru k HDP dlouhodobě rostou (od konce 19. století několikanásobně). Výdaje se kryjí hlavně z daní, které jsou proto nejdůležitějším nástrojem rozpočtové (fiskální) politiky.

Faktory růstu:

  • demografické: stárnutí obyvatelstva (věková pyramida ČR se z roku 1930 přes rok 1990 k projekci na rok 2030 mění ze „stromečku“ v „urnu“), roste podíl důchodců a výdaje na důchody a zdravotnictví,
  • válečné události: výdaje po válce neklesnou na původní úroveň,
  • inflace a vyšší nákladovost služeb (veřejné služby jsou pracovně náročné, produktivita v nich roste pomaleji),
  • technologické změny: nové a dražší veřejné statky (infrastruktura, zdravotnická technika),
  • politické a sociální vlivy: rozšiřování sociálního státu, tlak voličů,
  • demonstrační efekt: obyvatelé požadují úroveň veřejných služeb, kterou vidí v jiných zemích.

Ve státním rozpočtu ČR tvoří asi 80 % výdajů mandatorní výdaje, kterých se stát nemůže zříci (z nich nejvíc sociální výdaje); jejich nárůst způsobuje inflace a růst počtu zaměstnanců v rozpočtové sféře. Nejdynamičtěji rostou výdaje na státní dluh. Příjmy rozpočtu rostou pomaleji než výdaje.

Daň

Daň je platba

  • povinná,
  • nenávratná,
  • neekvivalentní (poplatník za ni nedostává přímou protihodnotu),
  • pravidelně se opakující,
  • stanovená zákonem,
  • plynoucí do veřejného rozpočtu,
  • nesankční povahy.

Daně kryjí rostoucí veřejné výdaje a tvoří asi 85–90 % příjmů státního rozpočtu; největší položky jsou pojistné na sociální zabezpečení, výnos z DPH a ze spotřebních daní. Nejde o jediný nástroj: daněmi stát i přerozděluje (nepřímo progresivními důchodovými a majetkovými daněmi) a reguluje chování (vyšší spotřební daň na alkohol, tabák, líh a pohonné hmoty, které škodí zdraví nebo životnímu prostředí). Ve fiskální politice působí progresivní daně jako automatický stabilizátor, zavedení nové daně nebo změna sazeb jako diskreční opatření.

Od daně se odlišuje poplatek (platba za konkrétní službu veřejné moci, je ekvivalentní) a historická berně.

Daňová soustava

Souhrn daní vybíraných v daném státě. Podle předmětu zdanění:

  • důchodové daně (daně z příjmů): nejmladší typ daní; obsahují sociální prvky (odpočty, slevy), od kterých se postupně upouští; teoretickou variantou je záporná důchodová daň (stát nízkopříjmovým doplácí),
  • spotřební daně: nerespektují důchodovou situaci poplatníka, dnes se používají hlavně z fiskálních důvodů, protože přinášejí stabilní příjem,
  • majetkové daně: historicky nejstarší; stabilní, ale minimální výnos; nerespektují důchodovou situaci; daňový únik je u nich zpravidla nemožný (majetek, zejména nemovitý, nelze skrýt).

Daňové příjmy v ČR:

  • přímé daně:
    • z příjmů: daň z příjmů fyzických osob (DPFO) a právnických osob (DPPO),
    • majetkové: daň z nemovitých věcí, silniční daň,
  • nepřímé daně:
    • univerzální: daň z přidané hodnoty (DPH),
    • specifické: spotřební daně (minerální oleje, líh, pivo, víno, tabák) a energetické daně,
  • další platby mající charakter daní (např. pojistné na sociální a zdravotní pojištění, cla).

Rozdělení výnosu daní mezi stát, kraje a obce upravuje Rozpočtové určení daní.

Rozpočtové určení daní

Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, stanoví, jakým podílem se výnos jednotlivých (tzv. sdílených) daní dělí mezi státní rozpočet, kraje a obce. Ministerstvo financí a Finanční správa každoročně zveřejňují schéma RUD. Výnos daní (inkaso) sleduje Finanční správa ve statistikách výběru daní.

Daňové principy

Požadavky, které by měl splňovat dobrý daňový systém:

  1. spravedlnost (Daňová spravedlnost),
  2. efektivnost (Efektivnost daní),
  3. perfektnost a průhlednost: daň má být jednoduchá, srozumitelná a těžko obejitelná; měřítkem jsou nepřímé administrativní náklady,
  4. daňová jistota (Daňová jistota).

Daňová spravedlnost

Dva přístupy k tomu, kolik má kdo platit:

  • princip platební schopnosti (ability to pay): každý by měl přispívat na financování veřejných statků podle své schopnosti platit,
  • princip užitku (benefit principle): jednotlivec má platit daň rovnou užitku, který mu přinášejí veřejné statky zajišťované státem.

V rámci principu platební schopnosti:

  • vertikální spravedlnost: poplatník s větší schopností platit má platit vyšší daň; obvykle se naplňuje mírně progresivními sazbami,
  • horizontální spravedlnost: poplatníci se stejnou schopností platit mají platit stejnou daň bez ohledu na pohlaví, rasu či věk.

Distribuční dopady daní ukazuje Lorenzova křivka.

Lorenzova křivka

Grafický nástroj, který měří rozdělení příjmů ve společnosti, zde před zdaněním a po něm. Na vodorovné ose je kumulativní procento obyvatel (domácnosti seřazené podle příjmu), na svislé kumulativní podíl na důchodech.

  • úhlopříčka = linie absolutní rovnosti (každých x % obyvatel má x % důchodů),
  • pravý dolní roh (osy kvadrantu) = absolutní nerovnost,
  • čím víc se křivka prohýbá od úhlopříčky, tím je rozdělení nerovnoměrnější.

Křivka důchodu po zdanění leží blíž úhlopříčce než křivka před zdaněním: plocha mezi nimi ukazuje, o kolik daně zmenšily nerovnoměrnost v rozdělení důchodů. Čím blíže je křivka po zdanění k linii rovnosti, tím je daňový systém progresivnější.

Efektivnost daní

Dva významy:

Lafferova křivka

Vyjadřuje vztah mezi mírou zdanění a daňovým výnosem. Při nulové i stoprocentní sazbě je výnos nulový (při 100 % se nevyplatí vydělávat oficiálně). Mezi nimi výnos nejprve roste až k Lafferovu bodu (maximální výnos), pak klesá. Oblast nad Lafferovým bodem je zakázaná zóna: zvyšování sazeb tam snižuje výnos, protože poplatníci omezují činnost, přecházejí do šedé ekonomiky nebo daň obcházejí. Snížení sazeb v této zóně by naopak výnos zvýšilo. Křivka tak ukazuje, proč daňové reformy usilují o nižší zatížení bez poklesu výnosu.

Daňová kvóta

Podíl daňových příjmů na HDP, základní ukazatel daňového zatížení ekonomiky.

  • jednoduchá daňová kvóta: jen daně, poplatky a clo,
  • složená daňová kvóta: navíc povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění.

Názorným ukazatelem daňové zátěže je den daňové svobody: den v roce, do kterého průměrný občan „pracuje na daně“ a od kterého už pracuje pro sebe (v ČR v červnu). Vláda hledá optimální velikost daňové zátěže. V ČR se složená kvóta pohybuje kolem 35 % HDP (od roku 2015 vzrostla na úroveň nejvyšší za posledních 25 let). Srovnávací data zveřejňují OECD a Evropská komise (Taxation Trends in the European Union).

Nadměrné daňové břemeno

Daň působí na chování poplatníka dvěma efekty:

  • důchodový efekt: daň snižuje disponibilní důchod, tj. rozpočtové omezení poplatníka,
  • substituční efekt: daň mění relativní ceny, takže poplatník mění preference (nahrazuje zdaněné statky nezdaněnými, práci volným časem).

Substituční efekt způsobuje újmu: poplatníkovi (ztráta času, menší užitek z náhradního výrobku, finanční ztráta) i státu (vybere menší výnos). Tato ztráta je nadměrné daňové břemeno: škoda soukromého sektoru je vyšší než přínos veřejného sektoru.

Celkové daňové břemeno = daň + nadměrné daňové břemeno + administrativní náklady.

  • nedistorzní daně (paušální): mají jen důchodový efekt, k substituci nedochází, neovlivňují rozhodování (v materiálu uveden příklad DPH),
  • distorzní daně: mají důchodový i substituční efekt, ovlivňují jednání poplatníka.

Změnou chování se lze vyhnout dani, ne však nákladům daně.

Administrativní náklady daní

  • přímé administrativní náklady: náklady státu na správu a výběr daní; snadno zjistitelné, rostou se složitostí daňového systému. Ve vyspělých zemích obvykle 0,5–1,5 % výnosu. ČR podle OECD (2000) měla 2,5krát víc daňových úředníků než průměr OECD a náklady systému kolem 2,5 % (2005); Evropská komise (2016) vytkla ČR pomalý pokrok v boji s úniky DPH a vysoké náklady placení daní,
  • nepřímé administrativní náklady (vyvolané): náklady soukromého sektoru spojené s výpočtem a placením daně (účetnictví, daňoví poradci, čas); hůře vyčíslitelné, několikanásobně vyšší než přímé a rostou se složitostí daně. Jsou měřítkem perfektnosti a průhlednosti daně.

Správu jednotlivých daní pravidelně kontroluje Nejvyšší kontrolní úřad, publikuje kontrolní závěry a podněty ke změnám systému i právní úpravy (např. kontrolní akce 23/09 k opatřením proti daňovým únikům).

Daňová jistota

Daň musí být předvídatelná:

  • pro poplatníka: má předem vědět, jakou daň, kdy a jak zaplatí, a daňová povinnost se nesmí měnit nahodile,
  • pro příjemce daňového výnosu (stát, obce, kraje): má mít jistotu stabilního a předvídatelného výnosu.

Daňový přesun

Způsob daňové optimalizace, kdy subjekt, kterému zákon daň ukládá, přenese její ekonomické břemeno na jiného:

  • dopředu: na odběratele a spotřebitele (vyšší prodejní cena),
  • dozadu: na dodavatele a výrobce (nižší nákupní ceny),
  • dopředu i dozadu zároveň.

Výše přesunu: poměrná (částečná), plná (100 %), nulová, nebo více než 100 % (např. při monopolní struktuře trhu). Rozsah přesunu závisí na elasticitě nabídky a poptávky: přesune se na tu stranu trhu, která je méně elastická.

Ramseyovo daňové pravidlo

Pravidlo optimálního zdanění: nejvyšší daně se mají ukládat na statky s co nejméně elastickou nabídkou a poptávkou. Neelastické statky lidé kupují (a vyrábějí) i po zdanění, takže daň méně mění jejich chování a vzniká nižší nadměrné daňové břemeno.

Daňová reforma

Společné rysy daňových reforem ve vyspělých zemích:

  • naplnit principy spravedlnosti, efektivnosti, jednoduchosti a průhlednosti,
  • snižovat daňové zatížení a daňovou kvótu, zároveň ale zajistit, aby neklesal daňový výnos,
  • snížit zdanění podnikové sféry,
  • u důchodové daně jednotlivců snížit počet pásem progrese,
  • posílit nepřímé spotřební daně a přejít k univerzálním daním,
  • omezit přerozdělování v rozpočtové soustavě,
  • omezit daňové úniky a obcházení daňových zákonů.

Graf

Příchozí odkazy