Kapitola předmětu Finanční právo I
Obsah: časové zásady tvorby finančního práva, přechodná ustanovení a rozhodné znění předpisu, retroaktivita, legisvakance, časové účinky judikatury, roční předpisy, časové testy, lhůta a doba, druhy lhůt.
Časové zásady finančního práva
Vznik, změna a zánik finančněprávních vztahů nastávají v určitém čase, který stanoví zákon (případně strany). Počítání času se v subsystémech finančního práva liší. Zásady tvorby finančního práva s časovým aspektem (Brzeziński): předvídání krátkodobých a dlouhodobých následků regulace, omezení vlivu výkyvů v hodnotě peněz, plynulost změn výše finančních dávek, respektování ekonomických pravidel. Dále zásady plánovitosti, účtování a bilancování v čase a včasnosti.
Přechodná ustanovení: v daňovém právu se běžně aplikují i předpisy, které už neplatí (daň za minulé zdaňovací období se řídí zněním účinným v tom období). Je proto třeba odlišovat platný, účinný a rozhodný předpis. U procesních pravidel se postupuje podle nové úpravy od účinnosti novely, u hmotných záleží na volbě zákonodárce (nová, nebo stará úprava pro dřívější skutečnosti).
Retroaktivita: Pravá retroaktivita je v právním státě nepřípustná, Nepravá retroaktivita přípustná (změna daně z nemovitých věcí u dříve pořízených nemovitostí, nové limity osvobození).
Legisvakance: pro daňové právo je typická velmi krátká (daňový balíček spolu se zákonem o státním rozpočtu, účinnost od 1. 1., někdy bez legisvakance), což omezuje adaptaci adresátů; Ústavní soud ji opakovaně přezkoumával.
Časové účinky judikatury: rozhodnutí soudů (zejména ÚS) mohou mít i zpětné účinky (lhůta pro stanovení daně „3 + 0“).
Roční předpisy: zákon o státním rozpočtu se přijímá každý rok samostatně (např. zákon č. 434/2024 Sb. na rok 2025). Rozpočtové právo pracuje s ročním rozpočtem, střednědobým a dlouhodobým výhledem a víceletým finančním rámcem EU (2021–2027).
Časový test
Časová podmínka, při jejímž splnění daňové právo přiznává výhodu, typicky osvobození od daně z příjmů při prodeji nemovité věci, podílu v obchodní korporaci nebo cenných papírů po uplynutí stanovené doby držby, nebo osvobození dividend mateřské společnosti. Časový test lze měnit do budoucna i zpětně; daňové důsledky se pak posuzují zpětně podle naplnění časových podmínek.
Lhůta a doba
- doba: časový úsek, jehož uplynutím zanikají práva a povinnosti bez dalšího, aniž je třeba učinit úkon,
- lhůta: časový úsek k uplatnění práva nebo splnění povinnosti (osoby i orgánu veřejné moci).
Ve finančním právu jsou většinou lhůty, a to kogentní (veřejnoprávní odvětví). Druhy lhůt: zákonné × správcovské (stanovené správcem daně), promlčecí × prekluzivní (Prekluze, Promlčení), hmotněprávní × procesní, objektivní × subjektivní. Viz Počítání lhůt při správě daní.