Definice
Ústavní listina 1920 – Ústava ČSR z 29. 2. 1920 založená na lidové suverenitě, dělbě moci, parlamentní formě vlády, katalogu práv a ústavním soudnictví.
Výklad v předmětech
České a československé právní dějiny novověku
Ústavní listina 1920
Ústavní zákon č. 121/1920 Sb. (29. 2. 1920), přijatý Revolučním národním shromážděním, uvozený uvozovacím zákonem a preambulí („My, národ československý…“). Inspirace francouzskou ústavou třetí republiky a americkou ústavou.
Principy: lidová suverenita (lid je jediným zdrojem moci), dělba moci, parlamentní forma vlády, unitární stát (bez autonomie Slovenska), republikánská forma, zákonnost, katalog základních práv (hlava V), ústavní soudnictví.
Struktura (6 hlav): všeobecná ustanovení, moc zákonodárná, vládní a výkonná, soudcovská, práva a svobody a povinnosti občanské, ochrana národních, náboženských a rasových menšin.
Orgány:
Odkaz na původní dokument
- Národní shromáždění: Poslanecká sněmovna (300 poslanců, 6 let) a Senát (150 senátorů, 8 let), obě komory volené poměrně. Stálý výbor jednal v době, kdy NS nezasedalo,
- prezident: volený NS na 7 let, nejvýše dvakrát po sobě (výjimka pro Masaryka). Politicky neodpovědný, akty kontrasignuje vláda. Fakticky silné postavení Masaryka a Beneše,
- vláda: odpovědná Poslanecké sněmovně,
- Ústavní soud (viz Ústavní soudnictví v Československu).
Souvislosti
- Podřazené: Politický systém první republiky, Ústavní soudnictví v Československu
- Související: Srovnání ústav 1920, 1948 a 1960