Definice
Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví – Nikdo nesmí být nucen ve spoluvlastnictví setrvat; spoluvlastnictví se ruší dohodou nebo soudem rozdělením věci, přikázáním za náhradu nebo prodejem (§ 1140–1157 OZ).
Výklad v předmětech
Absolutní majetková práva
Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
Nikdo nesmí být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 OZ), nesmí se však zrušení domáhat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého spoluvlastníka. Oddělení ze spoluvlastnictví (vydělení podílu) je možné u reálně dělitelné věci a aspoň tří spoluvlastníků, jinak se spoluvlastnictví ruší.
- dohodou (§ 1141 OZ): rozdělením věci, prodejem z volné ruky či v dražbě, převedením na jednoho s vyplacením ostatních nebo jinak,
- soudem (§ 1143 OZ), v pořadí: rozdělení věci (s dorovnáním v penězích, § 1144), je-li to nemožné, přikázání za náhradu jednomu či více spoluvlastníkům, jinak prodej ve veřejné dražbě, případně jen mezi spoluvlastníky (§ 1147 OZ). Kritéria přikázání: solventnost, účelné využití, bytová potřeba, zásluhy o pořízení a údržbu. Náhrada vychází z ceny obvyklé.
Rozdělení nesmí být na újmu osobám s věcným právem k věci (§ 1150–1152 OZ). Odklad zrušení: smluvně veřejnou listinou nejvýše na 10 let (§ 1154), soudem nejvýše o 2 roky (§ 1155).
Odkaz na původní dokument