Definice
Vis ac metus – Donucení k jednání výhružkou vzbuzující strach; fyzické činí jednání neplatným, psychické naříkatelným (actio quod metus causa).
Výklad v předmětech
Římské právo I
Vis ac metus
Donucení: přiměje druhého k jednání výhružkou (vis), která vzbudí strach (metus).
- vis absoluta (fyzické donucení): jednání je neplatné (chybí vůle),
- vis compulsiva (psychické): podle ius civile platné (coactus voluit, tamen voluit, „donucený chtěl, ale přece chtěl“), podle praetora naříkatelné (quod metus causa gestum erit, ratum non habebo).
Podmínky (praetor Octavius, 1. st. př. n. l.): bezprávnost výhružky, příčinná souvislost, hrozba značné újmy (život, svoboda). Prostředky: actio quod metus causa (praetorský delikt), exceptio quod metus causa, Restitutio in integrum.
Podrobnosti: výhrůžka není bezprávná, má-li hrozící právo to, čím hrozí, vymáhat (exekuce). Značná újma se posuzuje objektivně (zalekl by se i statečný člověk: smrt, těžké zranění, ztráta svobody) a může hrozit i osobám blízkým; nestačí hrozba újmou na majetku, cti či soudním řízením ani metus reverentialis (úcta k rodičům). Actio quod metus causa směřuje proti každému, kdo z vynuceného jednání nabyl; proti pachateli je arbitrární (soudce ho nejprve vyzve k vydání) a do roka zní na čtyřnásobek.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Dolus, Restitutio in integrum