Definice
Ususfructus – Právo užívat cizí nezuživatelnou věc a brát z ní plody při zachování její podstaty (salva rerum substantia); usufruktář je detentor.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Ususfructus
Požívací právo: právo užívat cizí věc a brát z ní plody (ius alienis rebus utendi fruendi salva rerum substantia). Vzniklo od 3. st. př. n. l. hlavně k zajištění vdovy odkazem (legatum sinendi modo, později per vindicationem).
- předmětem jsou nezuživatelné a plodonosné věci,
- usufruktář nabývá plody perceptí (sklizní, Nabytí plodů),
- salva rerum substantia: musí zachovat hospodářské určení věci a starat se jako dobrý hospodář,
- usufruktář je detentor (Detence),
- cautio usufructuaria: praetorská stipulace, že věc řádně vrátí.
Zvláštní druhy: quasi ususfructus: k celé pozůstalosti nebo její části (SC za Tiberia), za Justiniána i ke zuživatelným věcem. Usufruktář se stal jejich vlastníkem a zaručil se, že vrátí stejné množství téhož druhu (žalovatelné condictio). Výkon požívacího práva lze postoupit, i úplatně. Končí nejpozději smrtí usufruktáře.
Ochrana: vindicatio ususfructus (i proti vlastníkovi), za Justiniána actio confessoria, interdictum quem usumfructum (na vydání pozemku).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Usus, Nabytí plodů