Definice
Teorie odlišování veřejného a soukromého práva – Teorie hledající kritérium rozlišení veřejného a soukromého práva: zájmová, mocenská (subordinační), organická, dispozitivní, opatrovnická a teorie příslušnosti.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Teorie odlišování veřejného a soukromého práva
Odkaz na původní dokument
- zájmová (Dernburg, Gierke): soukromé právo chrání zájmy jednotlivce, veřejné zájmy společenství, kterým se přikládá vyšší hodnota,
- mocenská (subordinační): v soukromém právu jsou subjekty rovné (horizontální vztahy), ve veřejném se projevuje nadřazenost nositele veřejné moci (vertikální vztahy). Veřejné právo nelze měnit dohodami jednotlivců (Papinián),
- organická: rozhoduje pozice subjektu vůči celku. Ve veřejném právu jsou subjekty (nucenými) členy veřejného svazu nebo jednají z důvodu výkonu jeho funkce,
- dispozitivní (teorie dispozitivnosti): veřejné normy jsou spíše kogentní, soukromé právo se vyznačuje smluvní volností. Nikdo nemůže druhému jednostranně ukládat povinnosti,
- opatrovnická (Jakab): veřejné právo reguluje situace, v nichž je jedna strana opatrovníkem veřejného zájmu,
- teorie příslušnosti (Weinberger): veřejné právo se váže ke správním úřadům a vztahům nadřízenosti, soukromé k činnosti soudů.
Občanské právo – obecná část
Teorie odlišování veřejného a soukromého práva
Odkaz na původní dokument
- zájmová (Ulpianova): kritériem je soukromý × veřejný zájem. Je málo spolehlivá: veřejné právo chrání i soukromé zájmy (trestné činy proti majetku) a soukromé právo odráží veřejné zájmy,
- mocenská (subordinační): souřadné × nadřízené/podřízené postavení subjektů. Vychází z ní ÚS (Pl. ÚS 33/2000),
- organická (teorie subjektů): veřejné právo upravuje vztahy, kde aspoň jedna osoba je nositelem veřejné moci a tuto moc vykonává.