Definice
Svéprávnost – Způsobilost vlastním jednáním nabývat práva a brát na sebe povinnosti (aktivní složka právní subjektivity).
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Svéprávnost
Způsobilost vlastním jednáním nabývat práva a brát na sebe povinnosti (aktivní složka právní subjektivity), dříve způsobilost k právním úkonům. Lze ji omezit rozhodnutím soudu. U nezletilého se presumuje způsobilost k jednáním přiměřeným jeho věku (§ 31 OZ).
Odkaz na původní dokument
Občanské právo – obecná část
Svéprávnost
Způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (§ 15 OZ odst. 2). Je dána rozumovou a volní vyspělostí. Plně svéprávným se člověk stává zletilostí, tj. dovršením 18 let (§ 30 OZ odst. 1).
Nabytí plné svéprávnosti před zletilostí:
- Přiznání svéprávnosti soudem,
- uzavřením manželství (od 16 let se souhlasem soudu). Svéprávnost se neztrácí ani zánikem manželství (§ 30 OZ odst. 2).
Svéprávnost lze omezit jen soudem (Omezení svéprávnosti). Viz také Nezletilý a Způsobilost k právnímu jednání (Řím).
Odkaz na původní dokument