Definice

Soudnictví – Činnost nezávislých soudů, které chrání práva osob; zahrnuje obecné (civilní, trestní), správní a ústavní soudnictví.

Výklad v předmětech

Státověda

Soudnictví

Činnost státu, v níž nezávislé orgány (soudy) chrání práva fyzických a právnických osob. Formální znaky: organizační začlenění, složení (soudci, přísedící). Materiální znaky: nezávislost a nestrannost (Nezávislost soudce).

  • druhy soudní pravomoci: obecné soudnictví (civilní, trestní), správní a ústavní,
  • role soudů: rozhodování sporů, společenská kontrola, zjišťování skutkového stavu, dotváření práva výkladem (s mezemi, viz Dělba moci),
  • organizace: prvoinstanční (nalézací) soudy, odvolací soudy, nejvyšší soudy (posuzují zásadní právní otázky, ne skutkový stav),
  • mimo stát: rozhodčí řízení (rozhodce zvolený stranami, rozhodčí nález je vykonatelný jako rozsudek).

Další instituce ochrany práva: Státní zastupitelství, Veřejný ochránce práv.

Odkaz na původní dokument

Ústavní právo II

Soudnictví

Soudní moc vykonávají nezávislé soudy jménem republiky (čl. 81 Ústavy). Soudy jsou povolány k ochraně práv zákonem stanoveným způsobem (čl. 90). Soustavu tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Ústavní soud stojí mimo soustavu obecných soudů (Ústavní soud).

  • čtyřstupňová soustava: okresní → krajské → vrchní → Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud; soudy civilní, trestní a správní, samostatně Ústavní soud,
  • správní soudnictví: specializované senáty krajských soudů a Nejvyšší správní soud; samostatné krajské správní soudy nejsou,
  • „dvouhlavá saň“ vrcholných obecných soudů (NS a NSS),
  • zvláštní soudy (a contrario čl. 91 odst. 1) ani vojenské soudy (čl. 110) nejsou,
  • celkem asi 3 000 soudců (86 okresních soudů s asi 1 840 soudci, 8 krajských s asi 920, 2 vrchní se 137, NS 66 a NSS 37 soudců).

Role soudů:

  • rozhodování konkrétních sporů a autoritativní zjišťování skutkového stavu: hlavně prvoinstanční soudy (okresní a krajské, v kárném soudnictví nově vrchní),
  • sjednocování výkladu práva: NS (velké senáty) a NSS (rozšířené senáty),
  • dotváření práva: vrcholné soudy (NS, NSS, ÚS),
  • přezkum ústavnosti: ÚS,
  • společenská kontrola a ochrana lidských práv: všechny soudy.

Hrozby v regionu: v Polsku předčasné jmenování soudců ústavního tribunálu „do foroty“, odmítání publikovat jeho rozhodnutí, „násilné převzetí“ Národní rady soudnictví, court packing a nové speciální komory Nejvyššího soudu, odvolání desítek předsedů soudů, kárné stíhání soudců kritizujících reformy, „náhubkový“ zákon (zákaz předběžných otázek k SDEU) a označování kroků ústavních soudců za „ústavní puč“. Krize právního státu se týká také Maďarska, Rumunska, Slovenska, Španělska, Izraele a USA.

Hrozby v ČR:

  • starší: odvolávání soudních funkcionářů (včetně předsedkyně NS), nejmenování soudních funkcionářů a soudců, neformální schůzky kancléře prezidenta se soudci NSS a ÚS (kauza Mynář), jmenování „do foroty“, účelové využívání podjatosti k vyřazení soudce,
  • nové a stupňující se: mediální útoky na soudy ze strany premiéra (soudci rozhodují „bez důkazů“, „politický proces“) a ministra zahraničních věcí (předběžné opatření ÚS jako „ústavní puč“), deepfakes delegitimizující soudce.

Změny posledních let: obměna Ústavního soudu (v letech 2023–2025 skončilo 13 soudců, po 20 letech nový předseda), novela zákona o soudech a soudcích 2021 (konec justičních čekatelů, místo nich asistenti a justiční kandidáti; výběrová řízení na předsedy soudů od okresních po vrchní), reforma kárného soudnictví 2024 (viz Kárná odpovědnost soudců), omezení přísedících od 2025. Diskutuje se povinné vzdělávání soudců, majetková přiznání soudců, změna justiční mapy (inspirace Slovenskem) a platy soudců.

Odkaz na původní dokument

Souvislosti