Definice
Solutio indebiti – Omylem poskytnuté plnění, které nebylo dluženo; plnitel ho může žádat zpět condictio indebiti, příjemce je zavázán jako z mutua.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Solutio indebiti
Plnění nedluhu: kdo omylem plnil, co nedlužil, může žádat vrácení condictio indebiti. Příjemce je zavázán jako z mutua (re obligatur, Gai. 3, 91). Podmínkou je omluvitelný omyl plnitele. Kdo plnil vědomě, činil dar. Mýlit se musel i příjemce: kdyby věděl, že dluh neexistuje, dopouštěl by se furtum (zpronevěry). Je lhostejné, zda dluh vůbec nevznikl, zanikl, nebo existuje, ale je neúčinný pro námitku (ope exceptionis). Nevrací se plnění naturální obligace.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Bezdůvodné obohacení (Řím), Naturální obligace