Definice

Recepce mezinárodního práva – Způsob, jakým se mezinárodní právo stává součástí vnitrostátního práva: dualismus (transformace) nebo monismus (inkorporace).

Výklad v předmětech

Ústavní právo II

Recepce mezinárodního práva

Způsob, jakým se mezinárodní právo stává součástí vnitrostátního práva.

  • dualismus: mezinárodní a vnitrostátní právo jsou oddělené systémy, mezinárodní norma se musí do vnitrostátního práva transformovat (převzít vnitrostátním předpisem) nebo adaptovat,
  • monismus: jeden právní systém, mezinárodní smlouva se stává součástí vnitrostátního práva přímo (inkorporace, odkazem v ústavě), bez transformace.

Problém dualismu: stát se zaváže na mezinárodním fóru, ale „doma“ závazek neplatí, což vede k porušení mezinárodních závazků a mezinárodní odpovědnosti.

Vývoj v ČR: 0. socialistické Československo: marxistická doktrína lidských práv, zdržení se hlasování o Všeobecné deklaraci lidských práv (1948), dualismus a transformace, selektivní a odkládaná ratifikace a publikace (Pakty).

  1. návrat do Evropy (1989–2001): ústavní zákon č. 23/1991 Sb. uvozující Listinu (§ 2: ratifikované a vyhlášené smlouvy o lidských právech mají přednost před zákonem). Původní čl. 10 Ústavy: přednost a bezprostřední závaznost jen pro smlouvy o lidských právech (selektivní monismus), jinak dualismus. Ústavní soud postupně „poznával“ EÚLP a judikaturu ESLP (I. ÚS 310/05: povinnost přihlížet k judikatuře ESLP).
  2. euronovela (2002): obecný monismus pro „prezidentské“ smlouvy.
  3. tvorba eurodoktrín Ústavního soudu (Aplikační přednost, Ultra vires).
  4. nárůst ústavního sebevědomí (Slovenské důchody, Konkordátní nález).
Odkaz na původní dokument

Souvislosti

Předpisy a judikatura