Definice
Předmoderní trestní právo – Kazuistické a partikulární trestní právo se soukromou žalobou, krevní mstou a usmířením, iracionálními důkazy a později inkvizičním procesem s torturou.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Předmoderní trestní právo
Rysy a rozdíly oproti dnešku:
- trestní právo nebylo samostatným odvětvím, bylo kazuistické a partikulární (různé tresty a soudy podle stavu),
- kolektivní trestání rodu či vsi,
- řízení se zahajovalo převážně soukromou žalobou, ex officio jen výjimečně (útok na stát, panovníka, křesťanskou morálku),
- krevní msta, postupně nahrazovaná usmířením (compositio, výkupné),
- iracionální důkazy: ordály (boží soudy), opouštěné od 13.–14. století,
- s absolutismem inkviziční proces (písemný, tajný, soudce zároveň žalobcem), formální důkazní teorie s doznáním jako „královnou důkazů“ a tortura (útrpné právo; ještě Constitutio criminalis Theresiana 1768/69, zrušena 1776),
- kruté a zohavující tresty, chybějící zásada zákonnosti (Nullum crimen sine lege) a analogie.
Kodifikační pokusy: Constitutio criminalis Carolina (1532), Constitutio criminalis Theresiana. Obrat přinesla osvícenská humanizace (Kodifikace trestního práva).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Ordál
- Související: Kodifikace trestního práva