Definice
Právnická osoba (Řím) – Korporace (stát, fiscus, obce, spolky) a nadace (od křesťanství); obecná teorie chyběla, později teorie fikce; odlišná od societas.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Právnická osoba (Řím)
Římské pojetí se od dnešního značně liší. Obecná teorie chyběla a později se vysvětlovala teorií fikce.
Odkaz na původní dokument
- Korporace (universitas personarum, personální základ): římský stát (populus Romanus, aerarium), za císařství i fiscus (císařská pokladna, řídila se soukromým právem, ale s privilegii v zástavním a dědickém právu a ve vydržení), obce (municipia, coloniae, vici), spolky (collegia). Majetek korporace není majetkem členů: co dluží pospolitost, nedluží jednotlivci (Ulpián). Korporace trvá bez ohledu na změny členů, dokud žije aspoň jeden.
- Collegia vznikala podle Zákona XII desek volně (stanovy nesměly být nemravné ani nedovolené). Koncem republiky lex Iulia de collegiis vyžadovala schválení senátem či principem, jinak šlo o collegium illicitum. Tres faciunt collegium; spolek s řídícím výborem je universitas ordinata, jen s valnou hromadou inordinata. Korporace jednala orgány jako nepřímými zástupci, deliktu se dopustit nemohla (musela jen vydat prospěch), měla omezenou dědickou způsobilost. Zanikala ztrátou členů, usnesením nebo rozpuštěním; majetek připadal státu jako bonum vacans.
- Nadace (universitas bonorum, majetkový základ): dříve jen fiduciární (majetek svěřený korporaci s určením účelu, donatio sub modo), samostatně až ve 4. století k náboženským a humanitním účelům (piae causae: nemocnice, chudobince, sirotčince). Vznikaly listinou a biskupským schválením, podléhaly církevnímu dozoru a měly plnou dědickou způsobilost.
- Zvláštní je hereditas iacens, ležící pozůstalost před nabytím dědicem.
- Od korporace je třeba odlišit societas (společnost). Ta je smlouvou bez vlastní subjektivity.
- Dělí se na právnické osoby veřejného a soukromého práva.