Definice
Provinční vlastnictví – „Držba a požívání“ provinčních pozemků formálně patřících římskému lidu, chráněné prakticky jako vlastnictví.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Provinční vlastnictví
Possessio ac ususfructus agri provincialis: provinční pozemky patřily formálně římskému lidu (císaři), jednotlivci k nim měli jen „držbu a požívání“, chráněné prakticky jako vlastnictví. Nevztahovalo se na ně usucapio, ale Praescriptio longi temporis. Provinční půda se nepřidělovala, ale ponechávala dosavadním držitelům za pozemkovou daň (stipendium v senátních, tributum v císařských provinciích). Ochrana před provinčními magistráty se brzy přiblížila ochraně civilního vlastnictví, za dominátu se rozdíly stíraly a poslední (při vydržení) odstranil Justinián.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Praescriptio longi temporis