Definice
Přirozenoprávní škola – Racionalistická koncepce 17.–18. století, podle níž lze rozumem poznat a systematizovat nadčasová pravidla; východisko osvícenských kodifikací.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Přirozenoprávní škola
Velmi stará idea hledání správného práva jako korektivu platného práva, se zdrojem v Boží vůli, přírodě či rozumu. Od 17. století převládlo racionalistické pojetí: rozumem lze poznat a systematicky uspořádat obecně platná a nadčasová pravidla. To se stalo východiskem osvícenských kodifikací. „Věčné pravdy“ přirozeného práva: právo má být spravedlivé, všem měřit stejně, být jasné a srozumitelné a odpovídat podmínkám země.
Představitelé: Hugo Grotius (Mare liberum, De iure belli ac pacis: stát a právo jsou pozemského původu, vznikají společenskou smlouvou), Samuel Pufendorf (De iure naturae et gentium), Christian Thomasius, Christian Wolff (vliv na pruské ALR), Immanuel Kant. Pothier ovlivnil Code civil. Viz Přirozené právo.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Přirozené právo