Definice
Příslušenství – Samostatná věc určená vlastníkem k trvalému užívání s věcí hlavní – těsné (sdílí osud věci hlavní) a volnější (instrumentum, jen při ujednání).
Výklad v předmětech
Římské právo I
Příslušenství
Pertinentia: samostatná věc, kterou vlastník určil k trvalému užívání s věcí hlavní. Je právně samostatná a může být předmětem zvláštních práv.
- pars / portio / membrum rei (těsné příslušenství): věci, bez nichž by věc hlavní nebyla dokonale vybavena, a proto sdílejí její osud. U domu klíč, zámky, zařízení na vodu, u lodi stěžeň, kormidlo, plachty.
- instrumentum (volnější příslušenství): u pozemku nástroje na sklizeň, nádoby, dobytek, vozy. Automaticky nesdílí osud věci hlavní, je třeba to výslovně ujednat.
Římané pojímali příslušenství úzce a neměli pro ně ani termín (pertinentia je středověká, užívalo se quasi pars rei): sudy nebyly příslušenstvím vína ani inventář příslušenstvím statku. Odchylné ujednání (prodej skříně bez klíče) bylo možné.
Srovnej Součást věci.
Odkaz na původní dokument
Občanské právo – obecná část
Příslušenství
Vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li jejím účelem, aby se jí trvale užívalo spolu s věcí hlavní v rámci jejich hospodářského určení (§ 510 OZ), např. klíče, rezervní kolo. Na rozdíl od součásti jde o samostatnou věc, kterou lze převádět i samostatně. Vyvratitelná domněnka: právní jednání a práva a povinnosti týkající se věci hlavní se týkají i příslušenství. Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním (§ 513 OZ).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Protiklad: Součást věci