Definice
Otroctví (Řím) – Otrok je věc bez způsobilosti k právům, nabývá pro pána; otroctví vzniká narozením z otrokyně, zajetím nebo podle ius civile, zaniká smrtí či propuštěním.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Otroctví (Řím)
Otrok (servus) je věc. Nemá žádnou způsobilost k právům a mohl být prodán, darován či odkázán. Vše, co nabyl, nabyl pánovi.
Vznik (Inst. 1.3.4):
- narozením z otrokyně,
- válečným zajetím (ius gentium), dále mezinárodním obchodem,
- podle ius civile: svobodný muž starší 20 let, který se nechal prodat. Dále hrubé porušení občanských povinností (vyhýbání se censu či vojenské službě), zotročení propuštěnce pro nevděk a zotročení ženy kvůli soužití s cizím otrokem (Contubernium). Dlužní otroctví zrušila Lex Poetelia Papiria (326 př. n. l.).
Postavení: otrok mohl pro pána nabývat, mohl mít Peculium a později byl chráněn zákazem krutého zacházení. Nemocní otroci odložení na Asklepiově ostrově byli prohlášeni za svobodné (Claudius).
Další prameny: servitus poenae (za císařství otroctví z trestu, odsouzený pracoval pro stát v dolech či na stavbách), senatusconsultum Claudianum (zotročení římské občanky, která přes varování pána neukončila soužití s jeho otrokem), zotročení Římana, který se nechal prodat, aby se dělil o kupní cenu, a revocatio in servitutem propuštěnce pro nevděk. Vedle řádného otroctví existovalo protiprávní (servitus iniusta), proti němuž se zakročovalo i policejními raziemi.
Teorie a praxe: maximy servi pro nullis habentur a servus nullum caput habet nešly v praxi důsledně provést, protože otrok má vůli. Otrok proto mohl pánovo postavení zlepšit, ne zhoršit (meliorem facere possunt, deteriorem non), mohl spravovat statky (villicus) a Peculium, jeho smlouvy platily jako naturální obligace a po propuštění mohl být žalován z deliktů. Usmrcení či zranění cizího otroka se posuzovalo jako poškození cizí věci. Konstituce Antonina Pia zakázaly svévolné trestání a zabíjení otroků; krutý pán mohl být donucen otroka prodat. Pán mohl otroka i derelinkvovat: opuštěný otrok zůstal otrokem bez pána, kromě Claudiových otroků Asklepiových (starých a nemocných vyhozených na ostrov v Tibeře), kteří nabyli svobodu.
Zánik: smrtí otroka, nebo propuštěním. Smrt pána otroctví neukončila, otrok přešel na dědice. Za pozdního císařství nabyl svobodu i otrok, který se stal mnichem, a ten, kdo v dobré víře žil 10 (20) let jako svobodný.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Manumissio, Peculium, Contubernium