Definice
Německé císařství – Německý spolkový stát 1871–1918 s dědičným císařem, Bundesratem, Reichstagem a říšským kancléřem, bez katalogu práv.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Německé císařství
Druhá říše (1871–1918). Ústava 1871 vycházela z ústavy Severoněmeckého spolku, chyběla základní práva. Šlo o spolkový stát (spolek knížat pod předsednictvím císaře) s výlučnou, konkurující a zemskou příslušností, zvláštní práva měly Bavorsko a Württembersko. Orgány: Bundesrat, jednokomorový Reichstag, dědičný císař (pruský král), říšský kancléř jako nejvlivnější činitel. Politické režimy zemí byly zpravidla nedemokratické (pruské třítřídní volební právo).
Právo: zákon o soudní organizaci (1877; úřední, zemské a vrchní zemské soudy a Říšský soud v Lipsku), trestní zákoník (1871), obchodní zákoník (1861/1869, nový 1897), civilní a trestní řád (1877), BGB (1896). Bismarckovo sociální pojištění (nemocenské 1883, úrazové 1884, starobní 1889, Reichsversicherungsordnung 1911), ale i zákon proti sociální demokracii (1878). Kulturkampf: kazatelnicový paragraf (1871), zákaz jezuitů (1872), pruské květnové zákony (1873), obligatorní civilní sňatek (1875).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: BGB