Právo – zápisky

Locatio conductio

1 min čtení

Definice

Locatio conductio – Synallagmatický úplatný kontrakt, kterým locator dává conductorovi k dispozici věc (nájem), pracovní sílu (námezdní smlouva) nebo zakázku (smlouva o dílo).

Výklad v předmětech

Římské právo II

Locatio conductio

Nájemní smlouva v širokém smyslu: synallagmatický a úplatný kontrakt, kterým locator „dává k dispozici“ a conductor „bere s sebou“. Pandektisté rozlišili tři typy, Římané znali jen jednu smlouvu:

  • locatio conductio rei (nájem, pacht): dočasné užívání věci za nájemné (merces, verum et certum, v penězích, u zemědělského pachtu i podíl z úrody). Bez nájemného jde o commodatum či depositum. Nájemce věc užívá, pachtýř ji užívá i požívá, oba jsou jen detentory,
  • locatio conductio operarum (námezdní smlouva): pracovník (locator) poskytuje pracovní výkon zaměstnavateli (conductor),
  • locatio conductio operis (smlouva o dílo): objednatel (locator) dává zhotoviteli (conductor) věc ke zpracování. Předmětem je výsledek a zhotovitel odpovídá za culpa in eligendo et inspiciendo. Dodá-li materiál zhotovitel, jde o koupi (Gai. 3, 147, zlatník a prsteny).

Žaloby: actio locati × actio conducti.

Nájem věci, povinnosti:

  • pronajímatel předá věc do detence, zaručí nerušené užívání (nájemce nemá vlastní ochranu, jeho právo je jen relativní), udržuje věc v dobrém stavu, platí veřejné dávky a hradí užitečné náklady nájemce,
  • nájemce platí nájemné i tehdy, nemůže-li věc užívat pro překážku na své straně. Slevu může žádat jen výjimečně (velká neúroda). Užívá jen smluveným způsobem, smí dát věc do podnájmu (není-li ujednáno jinak) a za běžné opotřebení neodpovídá. Jinak odpovídá za nedbalost, při nedovoleném užívání i za náhodu.

Zánik nájmu také odstoupením: pronajímatel při neplacení nájemného, nájemce při vadách bránících užívání.

Gaius uvádí příklad gladiátorů najatých od lanisty s ujednáním ceny za každého zabitého a zraněného: o zabitých jde o koupi, o zraněných o nájem (obojí podmíněně). Locatio conductio irregularis: nájemce vrátí buď věc, nebo zaplatí ujednanou cenu. Dlouhodobé pachty v době císařské se staly východiskem znevolňování sedláků (Kolonát).

Námezdní smlouva se v Římě týkala jen hrubých, hlavně manuálních prací (operae illiberales), protože se vyvinula z pronájmu otroků. Pracovník plní osobně, podle pokynů zaměstnavatele, odpovídá za každou nedbalost. Mzdu dostane i tehdy, nemohl-li zaměstnavatel jeho práci užít pro překážku na své straně. Za svobodná povolání (učitelé, lékaři, umělci) se dávaly honoráře, žalovatelné až v době císařské.

Smlouva o dílo: zhotovitel nemusí pracovat osobně (mistr přenechá práci tovaryšům), ledaže je to bez něj nemyslitelné (zpěvák). Smí-li použít jiný materiál, jde o locatio conductio irregularis. Gaius (3, 142) uvádí jako spornou smlouvu, kdy se odměna valcháři či krejčímu teprve dodatečně ujedná. Přijaté věci musí zhotovitel opatrovat. Valchář, krejčí a dopravce odpovídali i za náhodný zánik.

Trvání nájmu: doba určitá; mlčky obnovený nájem po jejím uplynutí je relocatio tacita. Nájem na dobu neurčitou lze kdykoli ukončit. Zaniká uplynutím doby, dohodou, prodejem věci (Emptio tollit locatum), nikoli nutně smrtí.

Na locatio conductio (přeprava) navazuje Lex Rhodia de iactu.

Odkaz na původní dokument

Souvislosti

Graf

Příchozí odkazy