Definice
Kvazidelikty – Obligace z jednání podobných deliktům, kde se odpovídá bez vlastního zavinění (objektivně): vylité a vyhozené, postavené a zavěšené, odpovědnost lodníků a hostinských, soudce, který učinil spor svým.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Kvazidelikty
Obligationes quasi ex delicto: kategorie vytvořená poklasickou jurisprudencí jako paralela kvazikontraktů. Situace se podobá deliktu, ale chybí některý podstatný znak, obvykle zavinění: odpovědnost vzniká bez vlastního zavinění odpovědné osoby (objektivní odpovědnost), často za jiného. Instituce (4, 5) to vysvětlují tak, že soudce, který vynesl nespravedlivý rozsudek, se nějak provinil, byť z nezkušenosti, a obyvatel bytu velmi často odpovídá za cizí provinění (otroků či svobodných).
Odkaz na původní dokument
- effusum vel deiectum: za věci vylité či vyhozené z bytu na ulici odpovídá obyvatel bytu (duplum škody, při usmrcení svobodného actio popularis 50 000 sesterciů),
- positum aut suspensum: za věci postavené či zavěšené, které hrozí pádem (actio popularis 10 000 sesterciů),
- actio contra nautas, caupones, stabularios: lodníci, hostinští a majitelé stájí odpovídají za škodu či krádež na vnesených věcech způsobenou svými lidmi (culpa in eligendo, srov. receptum), na duplum. Za krádeže samotných hostů neodpovídali. Poškozený mohl žalovat buď podnikatele z kvazideliktu, nebo pachatele z deliktu,
- iudex qui litem suam fecit: soudce, který porušením povinností („učinil spor svým“) způsobil straně škodu,
- zeměměřič, který udal nesprávnou výměru (actio adversus mensorem),
- znalec, který uvedl nesprávné údaje o míře či počtu.