Definice
Kogentní a dispozitivní normy – Kogentní norma stanoví práva a povinnosti bez ohledu na vůli adresátů, dispozitivní stanoví pravidlo, ale dovoluje adresátům nahradit je vlastní (závaznou) úpravou.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Kogentní a dispozitivní normy
Dělení podle typu právní regulace:
- kogentní (imperativní, donucující, nevylučitelné) normy upravují poměry s nutností, která vylučuje projev soukromé vůle. Stanoví práva a povinnosti bez ohledu na vůli subjektů,
- dispozitivní (sjednatelné, doplňující, subsidiární, poddajné, podpůrné) normy stanoví pravidlo, ale dovolují adresátům vytvořit si vlastní, které se stává závazným a stát ho vynucuje. Neznamená to, že dispozitivní normu lze porušit, jen ji lze nahradit vlastní úpravou.
Na úrovni odvětví viz Metoda právní regulace.
Odkaz na původní dokument
Občanské právo – obecná část
Kogentní a dispozitivní normy
- dispozitivní normy připouštějí autonomní normotvorbu stran a uplatní se jen, nesjednají-li si strany něco jiného. V soukromém právu převažují,
- kogentní normy odchylné ujednání vylučují: absolutně kogentní jakékoli odchýlení, relativně kogentní jen odchýlení v neprospěch slabší strany.
Test kogentnosti (§ 1 OZ odst. 2): nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob (včetně práva na ochranu osobnosti). Zákaz může být přímý („zakazuje se“) nebo nepřímý („je neplatné“, „nepřihlíží se“). Kogentní je i norma, u níž by odchylné ujednání popřelo její smysl a účel (NS 29 Cdo 387/2016).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Metoda právní regulace, Autonomní právo