Definice
Interpretační pravidla jazykového výkladu – Ustálená, avšak nikoli absolutně závazná pravidla pro zjištění významu textu (např. in pari materia, ejusdem generis, noscitur a sociis, negativní implikace).
Výklad v předmětech
Teorie práva II
Interpretační pravidla jazykového výkladu
Odkaz na původní dokument
- text jako celek: hledá se shoda, ne rozpor ustanovení, a celkový kontext je hlavním zdrojem významu,
- celistvost textu: nic nepřidávat ani neubírat, žádné slovo není navíc (verba cum effectu sunt accipienda), mezerami nelze ospravedlnit soudcovskou tvorbu (casus omissus pro omisso habendus est),
- in pari materia: slova v souvisejících předpisech nesou stejný význam (Pl. ÚS 19/93; „dítě“ v TZ a OZ),
- běžný význam slov, ledaže kontext nebo definice určuje technický význam (diskriminace, rajče, letadlo). Rozhoduje význam v době přijetí, nebo dnes,
- obecné pojmy mají obecný význam (generalia verba sunt generaliter intelligenda), bez ad hoc výjimek,
- negativní implikace: expressio unius est exclusio alterius (vyjmenování jedněch vylučuje ostatní; „zákaz vstupu se psy“), viz Argumentum a contrario,
- právně ustálené významy: „má se za to“, „hledí se na“, přiměřeně × obdobně,
- singulár zahrnuje plurál a maskulinum femininum (Pl. ÚS 13/05),
- nesrozumitelný text není normativním textem,
- dovolení předpokladů: dovolení zahrnuje i jednání, které k němu nutně vede,
- noscitur a sociis: slovo se vykládá podle slov, se kterými je spojeno (ve výčtu),
- ejusdem generis: obecné slovo za výčtem zahrnuje jen prvky podobné vyjmenovaným („auta, lodě a podobné dopravní prostředky“). Vyžaduje aspoň dva prvky a nelze do něj vtáhnout prvky vyšší kvality,
- zrušení rušícího ustanovení neobnovuje zrušené ustanovení,
- zájmeno se vztahuje k nejbližšímu rozumnému antecedentu.
Souvislosti
- Související: Argumentum a contrario