Definice
Interesse – Rozsah náhrady škody: skutečná škoda (damnum emergens) a ušlý zisk (lucrum cessans), u žalob bonae fidei celý pozitivní či negativní zájem.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Interesse
Rozsah náhrady škody: damnum emergens (skutečná škoda) + lucrum cessans (ušlý zisk). U actiones bonae fidei se nahrazuje celý zájem, a to pozitivní (vzniká nesplněním) nebo negativní (vzniká spoléháním, že bude splněno). Náhrada či pokuta zní na simplum nebo multiplum (dvoj-, troj-, čtyřnásobek) a počítá se z verum pretium nebo aestimatio. Nenahrazuje se pretium affectionis (cena zvláštní obliby) ani újma neocenitelná v penězích (zohyzdění svobodného). Podmínkou je škoda, zavinění a příčinná souvislost.
Do Justiniána nebyla ucelená teorie náhrady škody: kvůli pekuniární kondemnaci zněl rozsudek na jedinou sumu, v níž se plnění a škoda slévaly. Teprve Justinián mohl odsoudit k plnění in natura a náhradu přiznat samostatně, vedle plnění (interesse akcesorické) nebo místo něj (interesse hlavní). Pro delikty měla základní význam lex Aquilia a praetorské rozšíření na nepřímé působení a na škodu bez poškození věci, viz Damnum iniuria datum. Náhradu bylo možné i předem sjednat (cautio damni infecti, škoda in causa mandati).
Úroky (usurae) jsou akcesorickou obligací k hlavní (peněžité či generické); vznikají úmluvou nebo ze zákona (prodlení). Lex Genucia (342 př. n. l.) je zakázala, od konce republiky byly povoleny; Justinián připustil zvýšenou sazbu (8 % u obchodníků, 12 % u námořní půjčky), zakázal anatocismus (úroky z úroků) a úroky nad výši jistiny (ultra sortis summam).
Konvenční pokuta (stipulatio poenae): stipulací slíbená částka pro případ nesplnění; věřitel nemusí prokazovat škodu, propadá bez ohledu na zavinění. Pravá zajišťuje žalovatelný závazek akcesoricky (pro nesplnění včas či na místě ji lze žalovat i vedle plnění), nepravá zajišťuje plnění jinak nežalovatelné.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Culpa, Damnum iniuria datum